Jdi na obsah Jdi na menu
 


OK BAND 2012

 

 

Není důležité být sám sebou, je důležité být

 

25.04.2012 08:31, Petr Balada, Musicserver

Publicista J. Tůma pro seriál Bigbít: "Klasickým příkladem, který byl spojován s novou vlnou, byl Pražský výběr. Na druhém pólu kupříkladu stála módní kapela OK Band, která v podstatě nikdy nic výjimečného neudělala, jenom se prostě k téhle nálepce přihlásila a pak od ní velmi rychle ustoupila." "XXX".

 

 vk.jpg

 

Porvat se s odkazem OK Bandu není otázkou útočné síly, ale spíše obratného manévrování, což znamená použít stejnou taktiku, s jakou protivník osmdesátá léta přežíval. Když totiž zapátráte ve veřejně dostupných zdrojích, dříve nebo později se vám složí kontroverzní obrázek kapely, která na samém začátku svého působení byla vedle Pražského výběru (jemuž na několika koncertech dělala předkapelu) představitelkou režimem potlačované nové vlny, vzápětí však hladce proplouvala oficiální scénou televizního popu osmdesátých let. Kapelník Vladimír Kočandrle svou přizpůsobivost komentoval v jednom z rozhovorů pro slovenský tisk stejně oportunisticky jako většina normalizačních umělců: "Řekli jsme si: Chceme vydávat desky. Pokud to obnáší jít hrát jednou za dva roky na Festival politické písně do Sokolova a půjdeme na Dny Prahy do Sofie, tak se nezblázníme." A co tedy bylo na oněch za úlitbu nahraných deskách?

 

Bez ohledu na všechny vedlejší souvislosti je možné konstatovat, že po hudební stránce byl OK Band jednoznačně trendy kapelou. Jednou z mála povolených ve své době u nás. Ozvuky Yazoo, Eurythmics nebo OMD se promítaly nejen do zvukových experimentů s elektronikou či novoromantických manýrů, ale také do zpěvu Marcely Březinové, která dokázala svým plným hlasem umně balancovat na hranici kýče a exprese, aniž by ztratila na uvěřitelnosti projevu.

 

Je ovšem zapotřebí rozlišovat jednotlivá tvůrčí období OK Bandu. To nejhodnotnější přišlo hned zkraje, v první polovině osmdesátých let. Plnohodnotná kapela a singly, které si postupně vybudovaly až kultovní status. Však jim na výběrovce "XXX" patří nezanedbatelný prostor. Písničky "Žižkovská zeď", "Nemůžu psát texty", "Smutný cirkus" nebo "Bydlím na závětrné straně komína" měly v sobě tu správnou dávku nováčkovské provokace, znepokojení a chuti přijít s něčím novým. Texty oproštěné od klišé bezstarostných světů byly pravým opakem toho, co přišlo s dlouhohrajícími alby.

 

Na "XXX" je onen posun ostatně velmi dobře zdokumentován. Nejmarkantněji v položkách ukrývajících se pod čísly patnáct a šestnáct. Singlový "Smutný cirkus" (1983) střídá "Tajnej kód" (1986) z desky "Tvůj čas přichází". Atmosférický raný text Kočandrleho a Vostárka s obraty jako: "Co krást, kde krade bída," nahradila disco prázdnota prvního z jmenovaných autorů: "Kreslíš srdce na dopisy jiných, než jsem já, hraj si s tou svou krasavicí, když ti nahrává."

 

Pro album "Tvůj čas přichází" se k autorskému týmu přidal Karel Svoboda, který zaregistroval debut OK Bandu plný elektroniky "Disco!" (1985) a pojal chuť odskočit si od seriálových a kantilénových melodií k něčemu progresivnějšímu. Paradoxně byl výsledkem nejen "Tajnej kód" či "Pár slov a dost", ale především "Hádej", vlezlý srdcervoucí kýč u klavíru.

 

Třetí období začíná pro kapelu odchodem Marcely Březinové. "Slavnost na zámku" (1988) vzniká s vokálním doprovodem jiných zpěvaček, které ale jejího charismatu nedosahují. Výběr však tuto etapu nezaznamenává. Tedy ne v původní podobě, protože písničku "Zámek" přezpívala za účelem rekapitulace opět Marcela Březinová. Každopádně se OK Band po osmadevadesátém na desetiletí odmlčuje, načež se vrátí do čtvrté etapy svého života, a to už s čistě popovou tuctovkou "Snad za to může láska" a alby "Ornament osudu" (2000) a "Za škvírou" (2001).

 

Skupina OK Band svou kariéru představuje na kompilaci ke třiceti letům své existence stejně rozporuplně, jako je vnímána ona sama. Vedle přezpívaného "Zámku" tak například chybí jakýkoliv zástupce ze série singlů vydaných v osmdesátém devátém i z poslední řadovky. Nedostalo se ani na zhudebněné básně Miroslava Holuba a některé původní verze starých hitovek nahradily předělávky z "Ornamentu osudu". Zato novinka "Chanson D'Amour" je tu zbytečně hned ve třech podobách. Jako by tu zafungovala stará dobrá autocenzura. Tentokrát postavená na snaze představit kapelu ne takovou, jaká skutečně byla, ale v její vyretušované verzi.

 

 

_________________________________________________________________________

 

 

MARCELA BŘEZINOVÁ

V životě dávám na svůj pocit

 

TEXT: IVA MACKŮ   FOTO: DALIBOR KONOPÁČ        SKYLINK TV 6.8.2012


Do kavárny u Vyšehradu Marcela dorazila se svou neméně sympatickou kamarádkou. Bylo vidět, že ty dvě si skvěle rozumí a sdílejí spolu obrovský smysl pro humor. Jejich uvolněnost byla přímo nakažlivá. Moc přijemné setkání, které člověka nabije energií minimálně na zbytek dne.

 

sk.jpg

 

Dočetla jsem se o Vás, že milujete zpěvačku Lady Gaga. Platí to ještě, nebo už se Vám omrzela ?

Lady Gaga je podle mě naprostá špica. Je to umělkyně, která má skvěle vychytanou image. Já říkám, že člověk poslouchá očima. Lady Gaga je výborná zpěvačka, tanečnice a skladatelka. Nechápu, že spoustě lidí vadí. Slyšela jsem dokonce i pochybnosti, jestli to prý náhodou neni chlap, což mě rozsekalo. Zkuste se podívat na její živé koncerty a spadne vám čelist. Ona má ten správnej "kalkul" Madonny, akorát k tomu naprosto perfektně živě zpívá, což se u Madonny opravdu říct nedá. Mám ráda v hudbě svěží vítr, ale samozřejmě jsem věrná i klasikům, jako je moje láska Annie Lennox a dneska už i Pink.

Když zmiňujete tuhle zpěvačku... o Vás se často mluví právě jako o české          „Annie Lennox".

Ano, to je pravda. To vymyslel Ivan Kytka, zpravodaj Českého rozhlasu v Londýně. Když jsem se nechala ostříhat, dal mi tuhle přezdívku. V každém případě je to pro mě čest, protože hudebně je mi Annie Lennox blízká, je to úžasně chytrá a citlivá ženská, která mluví nádhernou angličtinou, takže nemám problém jí rozumět. Myslím si, že bychom si padly do noty, kdybychom se někdy někde potkaly...

Učíte na Mezinárodní konzervatoři Praha interpretaci. Co si pod tím mám představit ?

Text je rovnocennou součástí písničky a jeho interpretace může vše velmi ovlivnit. Zkrátka je důležité jít pod povrch věci !  Někdy mi připadá, ze dnešní maximální možnost informací vede k trochu povrchnějšímu přístupu. Paradox. Take oželím dokonalý tón před správným výrazem !  Prostě krátce a jednoduše: Hudba není modeling a je jedno, kdy uděláš svoji desku - hlavně že bude mít tvůj ksicht !


Jak své studenty vlastně učíte ?

Snažím se jim předat to, že muzika není a nesmí být automatická. Musí se pokusit o naroubování a maximální splynutí !

Jak ze studentů emoce dolujete ?

Někdy to bývá náročný proces. Hodně povídáme, posloucháme hudbu, povídáme si o ní. Mluvíme třeba i o tom, co čtou, co je baví. Postupně tak získávám na osobnost dotyčného barvitější pohled.

Takže musíte být i dobrá psycholožka...

Kus psychologie v tom opravdu je. Ale není to tak, že bych někoho chtěla rozebírat, ale vztah profesora se studentem je velice duležitý ! Individuální přístup, spíš taková starší kolegyně,
která má za sebou 30 let profesionální kariéry. Pomáhám svým studentům, aby skrze hudbu dokázali vyjádřit svou osobnost a pocity. Sama moc dobře vím, jak mi hudba pomáhá a jak je důležité se z věcí a životních situaci vyzpívat.

Přihlásil se některý z Vašich studentů do soutěže typu "Superstar" nebo "Talent ?"

Ano, i když se jim nepodařilo zvítězit. Učím například Jana Bendiga, který byl jedním z nejvýraznějších soutěžících, a musím říct, že je opravdu velmi nadaný.

Kdo učil zpívat a interpretovat Vás ?

Na Lidové konzervatoři (dnešní Konzervatoři Jaroslava Ježka), kterou jsem studovala synchronně se zdravotní školou, jsem navštěvovala hodiny paní profesorky Vlasty Mlejnkové. Na její laskavý a milý přístup nikdy nezapomenu a často na ni při svých hodinách vzpomínám. Také můj táta byl nejen vynikajícím zubním lékařem, ale také nadšeným jazzmanem a skvělým pianistou, který mě hodně ovlivnil.

Vy sama jste vyhrála soutěž ve zpívání...

Na Mladé písni Jihlava v roce 1980 jsem získala Stříbrný řetěz... Zpívala jsem Blues na cestu poslední a pak písničku od Jiřího Svobody. Ale víte, já mám k soutěžím ve zpěvu takový zvláštní vztah, protože soutěže v uměleckých disciplínách jsou vůbec zvláštní sport. Jak chcete něco takového objektivně hodnotit ? Chápu to u sportovce, běžce, kterému meříte stopkami vteřiny, za které uběhne určitou trasu. Není sporu o tom, kdo je první a kdo pátý, ale tohle? Je lepší Hendrix, nebo Clapton ?

Fascinují mě například recenze knížek a filmů, které jsou ohodnoceny procenty. Přijde mi to nespravedlivé.

Přesně tak, s tím naprosto souhlasím. Pamatuji si, když tehdy přišel do kin Amadeus a vypukla obrovská hysterie. Každý mluvil o Amadeovi, každý ho chtěl vidět, každý ventiloval své kritické názory... Nemám to ráda, v klidu si počkám a pak si třeba Amadea vychutnám naplno. Je mi šumafuk, co kde napíší, názor si vytvořím sama. A taky nenávidím recenze typu ,,nepřinesl nic nového". Třeba v souvislosti s novou deskou Phila Collinse. Proboha, co by měl Phil Collins ještě nosit nového ? Nepřinesl toho už dost ?  To mě opravdu rozčiluje.

Na Vašem životním příběhu mě zaujalo, že své dětství jste částečně prožila v Libyi. Za jakých okolností jste se tam dostala ?

Polytechna mého tatínka vyslala do Libye jako lékaře. Přijeli jsme do Království a odjížděli krátce po nástupu Kaddáfího. Vděčím svojí mamince za předvídavost, že místo do ruské školy, kterou jsem měla povinnost navštěvovat, mě přihlásila do americké klášterní, a moje tříleté vzpomínky jsou stále živé.

Jaké máte na tu dobu vzpomínky ?

Naprosto úžasné ! Jeptišky byly sice přísné, ale spravedlivé. Sestru Luisu jsem měla opravdu moc ráda, Anna byla o něco přísnější. V každém případě to pro mě jako malou holku nebylo jednoduché období, vzdyť jsem neuměla arabsky ani anglicky a učila jsem se za pochodu. Čas od času jsem jezdila do Tunisu na takové podivné přezkoušení z českeho jazyka a matematiky...     Bylo to v mnoha ohledech zvláštní, ale od té doby mi zůstala velká láska k zemím na severu Afriky. Moc ráda jezdím do Tunisu nebo Egypta, miluju arabské písmo a vždy, když přijedu, rozevřu nozdry, nasaju vzduch a rázem skočím do dětství... Je to takový můj facelifting.

Poté jste studovala, už v Čechách, střední zdravotnickou školu. Dokázala byste dnes ještě někoho ošetřit ?

Obor "dětská sestra" se vám při výchově dvou malých dětí docela hodí. Nejste tolik vyplašená. Na druhou stranu si myslím, že informace a znalosti jsou vám někdy k ničemu, když nemáte ten správný cit a intuici. Ty podle mě patří mezi nejdůležitější vlastnosti, které člověk může mít.

Předpokládám tedy, že Vám osobně v živote intuice pomáhá.
Marcela Březinová je nezkrotný živel energie. Těžko si pak představit její klidný vesnický život za Prahou. Třeba, jak zalévá záhon.

Pomohla mi mnohokrát ! Je velmi důležité naučit se signály vnímat. Sebelepší business, který by omezil moji svobodu, by mě ,,zabil"
Mám tedy dát na pocit ?  Dostala jsem zajímavou pracovní nabídku se zajímavým platem. Přesto, vždycky, když na to myslím, nejsem si jistá, co vlastně cítím. Rozhodně dejte na svůj pocit. Vyplatí se to !!!

Někde jsem se dočetla, že chodíte ke kartářce.

Jedna sedí vedle mě a jmenuje se Marta Krampolová.. Karty jsou zvláštní věc a dost předpovídaných věcí se mi vyplnilo. Také jsem v rámci jednoho rozhovoru byla u pana Baudyše staršího, který se zabýval astrologií, a řeknu vám, že opravdu nic není náhoda !

Já se ke kartářce bojím...

Je to zvláštní zkušenost a můžete brát některé věci jako varování. Každopádně je dobré si kartářku pečlivě vybrat.

Vraťme se k Vašemu životopisu. Skončili jsme u zdravotní školy. Pak jste rovnou naskočila do zpívání ?

Vždycky jsem věděla, že chci zpívat! Je to vyjádření mého já. Už jako malá holka jsem lítala s vařečkou u maminky v kuchyni a prozpěvovala si. Na zdravotní školu jsem šla proto, že tatínek ze mě chtěl mít paní doktorku, a taky, abych měla nějaké slušné povolání.

A pak přišel zásadní zlom - kapela OK Band... 

No jasně. OK Band a seznámení s Vladimírem Kočandrlem. Minulý rok jsme s OK Bandem vydali desku k třicátému výročí, na kterou jsme posbírali naše hity a doplnili tři nové věci a myslím, že se opravdu povedla. Obal dělal můj syn Honza, který právě letos maturoval na Hollarce. Deska se jmenuje XXX a on pospojoval mou fotku, fotku Vladimíra Kočandrleho a našeho kytaristy Tondy Mandy náplastmi. Dobrej nápad.

Také mě zaujalo, že jste nějakou dobu zpívala na lodi v Karibiku.

To byla výborná zkušenost a moc ráda na to vzpomínám. Jela jsme tam se Slávkem Jandou, Leškem Semelkou a Jirkou Šímou a hráli jsme v dancingu na italské lodi plující po nádherných karibských ostrovech. Kromě našich věcí jsme hráli i písničky Tiny Turner, The Beatles, Eltona Johna... Ale taky hodně jazzových věcí. Původně jsme měli jet na půl roku, po měsíci ale loď koupila jiná společnost a dosadila si tam logicky své vlastní lidi... Zaplat' Bůh, za tak nádhernou zkušenost.

Marcelina kamarádka Marta vstupuje do rozhovoru: „ Ale teď jsi taky přece zpívala na lodi !"

Jeje. Na lodi bratří Formanů, na lodi Tajemství. Jednou za rok tam bývá akce, kde se sejdou kapely z Hanspaulky - Wooden shoes, Bluesberry atd. Je to úžasné a letos se to hodně vydařilo.

Zpívala jste někdy v muzikálu ?

Ano, jmenoval se Benzin a make-up a byl to
americký country muzikál. Bavilo mě to. Máte tam vše - blues, spirituály, prostě široký záběr. Hrál se v Divadle U Hasičů. Pak mne bavil Krysař...

Jak vlastně vypadá Váš obyčejný den na venkově ?

Jak kdy. Teď o prázdninách se snažím hodně odpočívat, byť se svou rodinou. Máme za sebou opravdu hustý rok. Jsem hodně na zahradě a snažím se taky pracovat na rozdělaném materiálu pro sólové CD. Píšu texty...

Vaše děti bydlí s vámi?

Ano, domov máme u Kutné Hory.

Nechybí Vám někdy velkoměsto?

Vůbec. Moc si to na venkově užívám. Nedokážu si představit, že by existovalo něco jiného, co by člověku dobíjelo energii tak jako příroda.

Jak se, Marcelo, vyrovnáváte s tím, že jste známá? Nevadí Vám, že po Vás lidé s prominutím čumí ?

Vůbec... Teď o víkendu jsme byly s Martou a moji dcerou Vandou na úžasné výstavě Europa Jagellonica v Gasku (Galerie Středoceského kraje, pozn. red.) a jeden zaměstnanec galerie mi povídá: "Jeeé, zpěvačka! Tak jestli chcete, můžete místo po schodech jet výtahem. Je to 86 schodů.. "

Měla jste někdy problémy s bulvárem ?

Bulvár, pokud jde o mě, neřeším, ale když se dotkne mé rodiny, bývá zle.

Když se vrátím na začátek rozhovoru -nazpívala jste vlastně někdy něco od Annie Lennox ?

Nikdy. Párkrát mě to napadlo, ale pak jsem si řekla, že originál je vždycky lepší.
               

_________________________________________________________________________


 

MÝMA OČIMA

Marcela Březinová je velmi živelný, nepřehlédnutelný typ. Výrazná žena s výrazným hlasem a gesty. Přímo srší energií, takže si ji dokážu jen těžko představit, jak například soustředěně okopává záhony. I když ona sama tvrdí, že podobným činnostem se ve svém domku u Kutné Hory věnuje poměrně intenzívně a do Prahy musí, jen když ji volají povinnosti.

 

Část zakladní školní docházky absolvovala Marcela Březinová v Libyi, poté vystudovala střední zdravotnickou školu a zpěv na lidové konzervatoři. Po úspěších na zpěváckých soutěžích spoluzaložila skupinu OK Band. Spolupracovala také s různými skupinami a interprety (Lešek Semelka, Slávek Janda) a zpívala také v jazzovém klubu v Karibiku. Učí interpretaci a vede Oddělení populárního zpěvu na Mezinárodní konzervatoři v Praze. Má dvě děti.

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA