Jdi na obsah Jdi na menu
 


 


S osmdesátými léty se OK Band rozžehnal příznačným albem Slavnost na zámku,

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

odmlk a návratů OK Bandu pokračuje letošní písní Chanson D’Amour,, jež rámuje bilanční titul.

Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz 

 

Avšak co si člověk vezme z roztodivné třicetileté existence OK Bandu? Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 

a návratů OK Bandu pokračuje letošní písní Chanson D’Amour, jež rámuje bilanční titul.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

Obrazek 

 

 1.album  DISCO !

 

 

                        NENÍ DISCO JAKO DISCO

 

Pražská skupina OK Band působí na hudební scéně od počátku osmdesátých let a zakrátko po svém vzniku našla osobitou formuli pro svou hudební produkci, i když nahrávky na dosud vydaných malých deskách se od sebe dost odlišují, pokud jde o styl, zvuk OK Bandu a výrazové prostředky, jichž soubor využívá, jsou natolik charakteristické, že podle nich soubor bezpečně identifikujete v nejrůznějších stylových polohách. Ostatně to, co bylo řečeno o snímcích na singlech, platí i o prvním albu a kazetě OK Bandu nazvaném s notnou dávkou nadsázky Disco jak se zdá, tvůrcům alba nešlo o to vytvořit stylově jednotnou desku, ale spíše demonstrovat jak široce chápe OK Band současný rock a jakými způsoby přispívá k českému rockovému dění.
Kromě členů skupiny (hned od vzniku souboru zůstavající v anonymitě, takže pro soubor je vlastně určující tvůrčí potence Vladimíra
Kočandrleho a Ladislava Vostárka, obsazení může být proměnlivé) se na albu, které vzniklo v supraphonském Mozarteu v rozmezí června až září loňského roku, podílel i mužský sbor, dále řada mladých posluchačů pražské konzervatoře a v jedné nahrávce hostují členové tria Turbo, jinak dramaturgická skladba alba je značně pestrá, najdeme zde snímky k tanci i k poslechu a vlastně písničky pro různé věkové kategorie posluchačů. Hned úvodní skladba - Chtěla bych se jednou mít jako náš pes je vlastně písnička pro děti vytvořená na principech technopopu, další v pořadí - Na křídlech snů - je jakýsi elektronický hlavní proud, písnička - Kdo ty barvy určil? je svým způsobem impresionistická zvuková koláž, Elixír lásky kombinuje prvky elektronického disca s názvuky těžkého kovu, zatímco Představy využívají v lyrické poloze postupy asijské hudby a závěrečná kompozice první strany alba nazvaná Nezavěšujte je zvukovou groteskou s momenty latinsko-americké hudební kultury. Druhou stranu desky otevírá melodie Nech to být inspirovaná vlnou novoromantismu, skladba Rytmus srdce dokonale odpovídá svému názvu, UFO nad rybníkem je nová verze zatím zřejmě nejúspěšnější nahrávky OK Bandu, Podoby vycházejí z postupů varhanní hudby a závěrečné Poselství je možno zařadit do kategorie osobitých zvukových experimentů .
OK Band je skupina, která funkčně vyžívá nejmodernějších hudebních ,aparátů' - syntetické zvuky, automatické bicí a výrazný vokální projev zpěvačky Marcely se mísí do podoby, kterou není možno v žádném případě přeslechnout.

 

Gramorevue 1985  mis

 

 

Obrazek

 

 

 2.album  Tvůj čas přichází

 

 

  Karel Svoboda mě nepřestává překvapovat. To, že je taky "plný energie" těch zhruba dvacet pět let, co se známe, by samo o sobě asi nestačílo k tomu, aby se ze studenta stomatologie a aktivního hráče v různých kapelách stal skladatel evropského formátu. K tomu je třeba mít talent, být v pravý čas na pravém místě s pravými věcmi, nespokojit se s dosaženým a hlavně mít touhu pořád něco zkoušet. Jeho úspěchy je zbytečné vypočítávat. Jsou notoricky známé spousta hitů pro naše i zahraniční zpěváky, mnoho hodin hudby k filmům a televizním seriálům (naposledy ke Včelce Máje) mluví samo za sebe.
Nedávno mě Karel Svoboda znovu překvapil, a to pořádně. Čtyřikrát se podepsal na nové album OK bandu - Tvůj čas přichází, a dlužno říci, že sťastně. Písničky jsou skutečně nápadité, mají "světový" zvuk, aniž by ztratily specifický autorův rukopis. Líbí se posluchačům a zároveň i kritikům, což se tak často nestává. Vedoucí OK bandu Vladimír Kočandrle měl správný čich, když se na Svobodu obrátil. Písničky Tajný kód a Pár slov a dost to dosvědčují. Kočandrle patří zřejmě také do rodu "hledačů". Inovoval obsazení, kde kromě mnoha syntezátoru hrají dvě "klasické" houslistky a protrhl konečně stejně už dávno neanonymní anonymitu značky OK band. Došlo mu jistě, že veřejné tajemství automaticky ztrácí vůni tajemství. Deska je opět zvukově dokonalá.
Stejně dokonalá je zpěvačka Marcela Březinová, o které se domnívám, že patří k tomu nejlepšímu, co na naší scéně máme. Jedině, co mi trochu vadí, jsou texty. Mám rád jednotu formy a obsahu, a jestliže skupina věnuje takovou péči dokonalosti hudební stránky, měla by textová část být odpovidající. Není-li tomu tak, je to jen škoda pro nové album OK bandu. Možná příště. Autorkou fotografií a designu obalu desky je Daniela Antalovská. Patří ji potlesk za dobře odvedenou práci, jako ostatně patří celému albu.

 

autor neznámý 1986

 

 

 

 Obrazek

 

 3.album    Stala se nějaká chyba

 

 

 

Kontraverzní fenomén OK Band vydal třetí plod. Je jím album, na jehož konto jsme už v Me 4/87 avízovali, že by mělo překvapit a do značné míry vymezit prostory, kam se chce skupina ubírat poté, co bez halasu, ale důrazně vykročila z komerčního kolbiště. Je známo, že revoluce se obyčejně konají nečekaně, ale i logicky a v návaznosti na předchozí vývoj. Tak ani zde, na třetí desce OK Bandu není zcela pusto po "výdobytcích", jichž se skupina dobrala během posledních let. Je to dáno i poměrně dlouhou dobou tvorby materiálu alba, a tedy pozorovatelným vývojem uvnitř daného opusu. Je však cenné, že oněch negativ, zděděných z časů singlové nadprodukce, je podstatně méně než pozitiv, naznačujících další cestu.


Celé album by se dalo chápat a pravděpodobně tak bylo i zamýšleno, jako dokument o katarzi, přerodu a sebeuvědomění. Linie, vedoucí od suverenity přes kolísavou nejistotu po relativizující hledání nových hodnot, je zřetelná ve výběru, trochu méně už v řazení písní. Rovněž textová stránka věci není úplně bez rozporů. Tím hlavním je dvojautorství. Zatímco V. Kočandrle poměrně jednoznačně konverguje k světonázorové výpovědi, J. Vondrášek ve svých třech titulech ulpívá na průhledných a ne právě výbojných tématech a formách. Celistvěji vyhlíží hudební náplň, oděná do nečekaně rockového kabátu, jednolitá, tedy stylová. Většina titulů je postavena na kytarovém rifu, na nějž se postupně nabalují efektní aranžérské vrstvy ( patrné je to např. v Holce z Akapulka, kde celkem běžná melodie "obrůstá" barokními smyčci, vibrafonovým rejstříkem syntezátoru a knopflerovským barvením kytary). Jinde ale píseň nezachrání ani saxofon a flétna (Uplynulá sezóna - obraz vskutku minulých věcí OK Bandu). Rozporným způsobem se na albu podílel K. Svoboda. Složil dvě skladby, z nichž jedna (Ples upírů) svým faitfullovským laděním patří k vrcholům a druhé [Nechci zpívat zas jen o lásce) je jen průměrná akordovka bez výraznějšího nápadu. Asi nejlíp a to po všech stránkách, vycházejí vedle Devaté od Bacha a titulní Stala se nějaká chyba, dvě pomalejší písně: Pan Nikdo a Fata morgana. Obě přinášejí apokalyptuzující obraz borcení nejistých jistot a jejich nahrazení střízlivějším viděním světa.


Souběžně s tímto albem vznikly i nové singly OK Bandu, z nichž je zřejmé, že skupina hodlá vyjít právě tímto směrem, což ji slouží ke cti - a co víc - vyřadí ji to definitivně ze zaběhlé šarže "nejsilnějšího z průměrných a nejprůměrnějšího ze silných".

 

Melodie 1987   autor Petr Žantovský

 

 

 

 

Obrazek

 

 

4.album  Slavnost na zámku

 

 

 Nejsem kladný hrdina

 

"Nezajímá mě to, co by snad mohlo být, když to vyvrací to, co pak skutečně je. Spoustu věcí nevím. Ale jediné , co vím, je, že nejsem kladný hrdina. Je to totiž nebezpečná lež," říká Vladimír Kočandrle, budebník, textař, vedoucí skupiny OK Band. Můžeme ho klidně vzít za slovo. Úlohu svatého "klaďase" nikdy nehrál. Kolem jeho tvorby se spíš po léta rojila řada otazníků více či méně oprávněných. OK Band začínal v dřevních dobách nové vlny začátku osmé dekády jako předkapela Pražského Výběru, proslul jako představitel chladně industriální muziky se slušným textovým zařízením, pohybujícím se v neméně chladném, odcizeném světě samoty. Pak ale nastal čas žní, první dvě LP desky (Disco a Tvůj čas přichází). Třetí album, Stala se nějaká chyba,věrno svému titulu, je do značné míry sebezpytným účtováním s předchozí kariérou. Zároveň je přechodem k - věřme již trvalé dospělosti tvůrčí i filozofické.
Jejím základním kamenem je LP Slavnost na zámku. Anglická, částečně pozměněná verze pod titulem The Castle je připravena k distribuci, kazeta vychází v těchto dnech, deska sama zhruba v květnu.
Album přinese devět skladeb (některé známe už ze singlovýcb verzí, například Zámek nebo Cizinec) vesměs z dílny V. Kočandrleho, ve dvou případech (Sochy, Mrtví) jde o překvapivé zhudebnění  "prozaických" básní M. Holuba. OK Band na desce dospěl k svému prozatímnímu vrcholu, pracuje s údernými texty a vynálezavými aranžemi. Jak ale vyplývá z nejnovějších SP desek skupiny (Ze starého letopisu, Na řetízkovém kolotoči), skupina nehodlá setrvat na dosažené metě, chápe ji jako prolog k věcem příštím.

 

Mladá fronta 1989 (pš)

 

 

 

Obrazek      5.album     Ornament osudu

 


Fakt, že se skupina dala opět dohromady, jistě potěšil mnohého z bývalých fanoušků. Radost nad obnovením OK Bandu ale poměrně rychle vyprchává. Přesněji mizí hned po prvním poslechu albové novinky.
Nevadí ani tolik, že většinu obsahu desky zabírají pouze nové verze letitých hitů. Problematická je však jejich podoba, která písničky ve většině případů zcela degradovala.
Z kdysi kvalitních skladeb se tak staly tuctové záležitosti. Jedinou, která si dokázala zachovat svou tvář, zůstala slavná Žižkovská zed'. Z novinek pak zaujme pouze úvodní Snad za to může láska. To je ale hrozně málo.
Nic na této skutečnosti nemění ani solidně zpracovaná multimediální část disku. Návrat OK Bandu na hudební scénu tak patří mezi velká zklamání. Pochybnosti o smyslu reinkarnace skupiny alespoň částečně zahání zpěv Marcely Březinové. Je skutecně zvIáštní, proč se majitelka nesporně kvalitního hlasu nachází prakticky nepřetržitě na vedlejší koleji domacího popu.

 Stereo 2000  Michal Teubner

 

 

 

Obrazek         6.album      Za škvírou

 

OK Band. Legenda české hudební scény. Má za sebou dvě alba a asi nikdo nečekal nic nového, při vytíženosti Vladimíra Kočandrleho...Ale všechno je jinak. Jmenuje se to Za škvírou.

Na první poslech nic moc. Na druhej poslech nic moc. Na třetí poslech kladnější reakce...nynější situace - dobrovolné poslouchání a kladný vztah. OK.

Jasným poznávacím znamením OK Bandu je Marcela Březinová. Pořád jí to zpívá. Její charakteristický hlas je asi hlavním modulačním faktorem hudby OK Bandu. Zazpívá si i Vladimír, to už sice trošku sice kulhá, ale text je přece jenom osobnějšího a humornějšího rázu. Celé album zní hodně vyrovnaně, hráčsky více než dotažené. Sem tam to smrdí novou vlnou, ale z té lepší stránky.

OK Band jsem bohužel zažil pouze na vinylu, koncert jsem viděl pouze v televizi. Deska Za škvírou je podle mne logickým pokračováním kapely se všemi syntezátory a mašinkami. A výbornými texty. Nutí člověka přemýšlet. To se v dnešní době jen tak nevidí. Občas člověk slyší zejména jazzové postupy, občas si připádá jako v syntezátorové škole v osmdesátých letech. Toto prolínaní ale činí tuto desku velmi zajímavou a zvláštní.

Sympatický je přístup, jak k vydání desky došlo. Monitor má tuto desku jen pod licencí a celou si ji zaplatila kapela. To je slušný přístup šéfa firmy.

 Jirka, 03.01.02

 

 

 

 

Nová vlna se starým obsahem? Nebo naopak?

 

OK Band, který v polovině 80. let bodoval v rámci české nové vlny, se představuje s novou deskou "Za škvírou", která vychází rok po comebackovém albu "Ornament osudu". Na rozdíl od něj obsahuje aktuální album pouze novinky a nikoliv předělávky starých skladeb. Videoklip k první singlu "Někdy jsem down" jste mohli vidět v exkluzivní premiéře zde na MusicServeru, nyní si můžete přečíst recenzi celé desky.

Skladby: Tohle je jinej svět, Někdy jsem down, Noc a den, Hodnej hoch, Za škvírou, Včera je zítra a zítra je včera, Hollywood je Vatikán, Čekání na sebe, Rodná hrouda dobrá bouda, Kapky měly dlouhou chvíli, Zůstaň stát, Jedna hlava-mnoho fléten, Do tmy, Noční vlak, Ujednáno-vykonáno!, (Každá)Tečka(je středem Vesmíru)

Už po roce po svém comebackovém albu "Ornament osudu" se s novou deskou hlásí OK Band, skupina, která sehrála ne nevýznamnou úlohu v českém
novovlném rybníce 80. let. Pod vedením Vladimíra Kočandrleho (šéf vydavatelství Monitor spadající nyní pod koncern EMI), se zpěvem Marcely Březinové, návratem ve staré sestavě před rokem docela překvapil. Deska však byla poněkud zvláštní protože obsahovala pár nových skladeb a zbytek byly staré skladby z 80. let, které byly nově zaranžovány. A většinou spíš k neprospěchu věci.
 
Na aktuálním albu však už přichází obnovený OK Band s novým materiálem. Autor drtivé většiny hudby (pouze tři skladby ve spolupráci) Kočandrle pokračuje svým způsobem v odkazu nové vlny. Už ne tak "divné" skladby, ale přesto v mnohém se zvuk 80. let vybaví, taková titulní "Za škvírou" (mimochodem, nepříliš marketingový název) je opravdu typická. Minulost se vybaví hlavně díky použití rejstříků kláves, ani při vědomí znovupoužívání podobných zvuků francouzskými house projekty
je nelze považovat za moderní, naprogramované bicí také zní docela staře, tedy ploše, jednoduše. Snaha přitáhnout nové posluchače se projevila v účasti DJ Nea při mixu prvního singlu "Někdy jsem down". Nutno říci, že funkový groove je chytlavý, ovšem rytmicky jde o nepříliš originální kousek, celá skladba na mě působí poněkud účelně. Mnohem reprezentativnějším kouskem alba by byla úvodní skladba "Tohle je jinej svět".
 
Zajímavější mi přijdou kousky, které se "nestydí" za starou novou vlnu, třeba kytarovější "Hodnej hoch", kde Kočandrleho zpěv ve slokách připomene v dobrém Michala Prokopa a prolínání vokálních partů také nezní špatně. Také lze vypíchnout jazzem lízlou "Hollywood je Vatikán" (i když ten text...), "Čekání na sebe" nebo lehce bláznivé "Kapky měly dlouhou chvíli", a to spíš kvůli textu (verš "Kapky měly dlouhou chvíli / na co přišly rozpustily" je opravdu kouzelný). Obecně je nutno zmínit kvalitní party basy a kytary, které jsou mnohdy relativně nenápadné, ale při doplnění kláves odvádějí svůj díl práce. Zpestření v podobě smyčců či foukací harmoniky je vítáno.
 
Kočandrle se z jedinou výjimkou také postaral o texty, ovšem Březinovou jsou interpretovány z ženského hlediska. Nevyhnou se určitým neobratnostem či nepříliš srozumitelným obratům, ale i to se (nejen) nové vlně stávalo. Stejně jako určitý patos "Zůstaň stát", který ne každý přijme. A tři krátké instrumentálky působí úplně hluše, neděje se v nich vůbec nic zajímavého a názvy působí samoúčelně. I drobné zkrácení by některým skladbách prospělo "Noční vlak".
 

Výše napsané ovšem neznamená, že by snad nová tvorba OK Bandu měla být odsouzena jako zastaralá. Minimálně je výhodou, že zvuk skupiny je, nejen díky zpěvu Březinové, snadno rozpoznatelný, na české scéně nezaměnitelný. Co by za to jiné kapely daly. Přes určité výhrady nelze OK Band jen tak odzívat, dokazuje, že i nyní již stará nová vlna se může inkarnovat v poměrně zajímavou hudbu. Ke kvalitě přispívá také úroveň nahrávky z hlediska zvuku. Jen pořád nevím, jestli tenhle výlet jinam bude dnešní mládež zajímat, jestli nepůjde o desku jen pro některé z těch, co zažili 80. léta s otevřenýma ušima.

 Ondřej Pravda

 

 

OK BAND obhájil svou existenci

 

Pražská kultovní kapela OK Band, která loni oslavila 20 let své existence, připravila pro své fandy na konec roku novinkové album "Za škvírou". Oproti "comebackovém" albu "Ornament osudu", které kromě několika novinek přineslo zvukové předělávky starých nahrávek kapely je "Za škvírou" zcela novou deskou představující tvorbu OK Bandu těchto dnů. Původní sestavu kapely (Březinová, Kočandrle, Manda, Skala) doplnil baskytarista Zbyšek Kardač. Šestnáct skladeb nové desky, které jsou o poznání rockovější a temnější než všechny alba skupiny tvoří velice vyrovnanou kolekci propracované hudby, která jako by se náladou navracela až k úplným kořenům hudby OK Bandu (prvním vinylovým siglům z počátku 80.let)a to vše obalila do současného zvukového obalu a přidala bluesové prvky. Za zmínku stojí výtečný hlasový projev Marcely Březinové, texty Vladimíra Kočandrleho a promyšlená kytarová hra Antonína Mandy i výtečná rytmika.

musicsite.cz 17.1.2002

 

 

 OK Band: ...za škvírou

 
Mohla to být velmi slušná, patrně nejlepší deska OK Bandu v celé jeho dvacetileté historii (započteme-li i mnohaletou odmlku), kdyby jí po slibném rozjezdu zhruba v polovině nedošel dech. Z uvažovaného hodnocení tedy nenápadně vypusťme úvodní příslovce 'velmi', což je sice mrzuté, ale i tak nám z toho ještě pořád vychází, že album ...za škvírou si rozhodně nezaslouží jen tak bez ničeho odložit ad acta.

Za novovlnným a technopopovým obdobím kapely z let osmdesátých zůstala řada zdařilých singlů a několik rozpačitých elpíček. Těžištěm comebackového Ornamentu osudu z předloňského roku se staly předělávky starých pecek a z několika novinek na hitové ambice mohla pomýšlet jediná písnička Snad za to může láska. I čerstvým ...za škvírou jako by OK Band jen znovu nechtěně prokazoval, že by mu slušela spíše singlová produkce.

Úvodní Tohle je jinej svět zaujme sugestivně 'plíživou' atmosférou, bohatým výrazovým rejstříkem Marcely Březinové a úsporným, leč ve finále překvapivě novou barvu přinášejícím kytarovým motivem. Svižně odsejpá i následující do funky laděná Někdy jsem down, v níž interpretka asi nejpádněji přesvědčuje, že je stále zpěvačkou k pohledání. Noc a den příjemně navazuje na starý repertoár OK Bandu a Hodnej hoch se sebezpytným (?) textem ('Chtěl jsem bejt vždycky hodnej hoch/Ale dělal jsem jen co jsem dělat moh') v podání Vladimíra Kočandrleho tvoří další užitečně kontrastní škálu na paletě nálad tohoto alba.

Tím však zároveň jako by se zásobník nápadů z větší části vyčerpal. Ostatní skladby se slévají v jeden nevýrazný celek, v němž zmatní a zevšední i Březinové vokál. Občas se sice zabýskne na lepší časy v podobě chytlavého refrénu (Kapky měly dlouhou chvíli, Ujednáno-vykonáno!) či neotřelé, podmanivější pasáže (Hollywood je Vatikán), ale mám pocit, že z úvodu alba namlsaný posluchač tohle vše už spíš jen tak odzívne.

A bez několika instrumentálních meziher, ať už byly zamýšleny jako zdánlivou koncepčnost alba tmelící prvek či měly zvýraznit jeho údajnou 'nekomerčnost', bych se tu již úplně obešel.

 Rock&Pop   Leoš Kofroň
 
 

 

Obrazek        7.album      Žižkovská zeď

 

 

V únoru 2003 vychází dvojalbum originálních nahrávek skupiny OK Band vzniklých v letech 1981-83, tedy za éry původního, ranného OK Bandu z doby Žižkovské zdi, Smutného cirkusu, extravagantních kostýmů a společného koncertování s Pražským výběrem. Obecně bývá toto období považováno za nejplodnější v celé historii skupiny.
Komplet dvou CD pojmenovaný podle legendární písničky z té doby obsahuje všechny významnější nahrávky OK Bandu z let 1981-83, které se dochovaly.
Co tam tedy najdeme ?

- Kompletní nikdy nevydané první album OK Bandu natočené v roce 1982 (vyšly z něj pouze písničky Žižkovská zeď/Nemůžu psát texty a Smutný cirkus/Božský klid na vinylových singlech Supraphonu)
- Třetí a čtvrtý singl z roku 1983 (Nejsi/kroky ve tmě a Už mi nevolej/Bydlím na závětrné straně továrního komína)
- Kolekci demo-nahrávek ze studia Budíkov Martina Kratochvíla z roku 1981, v nichž lze vystopovat první varianty nápadů pozdějších hitů
- Několik unikátních koncertních nahrávek nikdy nevydaných písniček.
- Novou nahrávku pověstného koncertního hitu Na nákladovém nádraží, který nebyl nikdy dříve natočen.
- Nikdy nevydanou písničku In Memories z roku 1982.

Dvojalbový komplet tedy obsahuje absolutně vše, co může zajímat pamětníky počátků nové vlny u nás. Téměř nic z těchto nahrávek dosud navíc nevyšlo v reprezentativní podobě na CD a celá řada snímků vyjde na zvukovém nosiči vůbec poprvé. Obal obsahuje mnoho unikátních fotografií z té doby.

Promo EMI Czech

 


Už to vypadalo, že vše podstatné, co se dalo v archívech najít z hudby vzniklé v dobách totalitních bylo v průběhu posledních let vydáno, ale jak potvrzuje "Žižkovská zeď", stále je čím překvapovat. OK band je jednou z nejdiskutovanějších kapel tzv. české nové vlny a názory na něj se dodnes velmi různí. Prakticky jako jediný bez újmy přežil útok komunistického plátku Tribuna z jara roku 1983. Hloupý, nenávistný článek tehdy stačil k tomu, aby byly přerušeny nadějně se rozbíhající kariéry celé řady skupin na čele s Pražským výběrem. OK bandu se to ale netýkalo, dál natáčel a vydával desky, mohl koncertovat, nicméně právě v té době prošel vlastní výraznou změnou.

Začal se přiklánět k syntezátorovému popu a své původní kouzlo zvolna rozemlel na prach. Čistá naivita smíchaná s přirozeným drajvem, tak přitažlivá na prvních dvou supraphonských singlech, se z ničeho nic vytratila spolu s rockovým nábojem a z kapely se stala diskotéková záležitost. Vše vyvrcholilo spoluprací s Karlem Svobodou a tento odklon jim mnozí nemohou zapomenout dodnes.

Jako hojivý fáč na staré rány by snad konečně mohlo působit toto 2CD, zvláště pak jeho první disk s nikdy nevydaným debutovým albem. Kapela ho nahrávala ve studiu ČRo v Českých Budějovicích a na tehdejší možnosti zní po dvaceti letech až překvapivě dobře. Z celé várky původně vyšly jen čtyři písně na prvních singlech, mezi lidem šířené kazety (to prý ještě kopírování hudbu nezabíjelo) byly pochybné kvality, o to cennější je současná emise.

V prvních letech OK bandu ještě klávesy neměly dominantní úlohu, mnohem výrazněji se tu prosazoval kytarista Antonín Manda. Jeho styl hry, ovlivněný především Adrianem Belewem (tou dobou mimo sól točil výborná alba s Talking Heads a King Crimson), byl do značné míry charakteristický pro celkový zvuk kapely a OK band už nikdy později nezněl tak dobře. Pavel Skala za bicími byl velký trumf, Vladimír Kočandrle lehce sypal z rukávu jeden nápad lepší než druhý, Marcela Březinová zpívala jako o život a dokonce i textařské neumění Vladimíra Vostárka se tu dá docela snést. To vše okořeněno všemi znaky nekompromisního mládí, zkrátka mohlo jít o jednu z nejlepších domácích desek 80. let, kdyby… OK band už to na žádném ze čtyř posléze skutečně vydaných alb nedokázal zopakovat a nemyslím, že ze mě mluví jen nostalgie.

"Žižkovská zeď", ačkoli není bez drobných vad na kráse, se totiž na rozdíl od nich dá poslouchat prakticky celá a víckrát i po dvaceti letech. Druhý disk potom berte jako hezký dárek navíc, a pokud vám unikala souvislost OK bandu s kapelami jako Jasná páka, pusťte si koncertní nahrávky v jeho závěru.

Jiří Matějů

 

CD1:
1. Božský klid
2. Představy
3. Žižkovská zeď
4. Jen déšť
5. Včera po koncertě
6. Nemůžu psát texty
7. Už mi nevolej (verze 1982)
8. Smutný cirkus
9. Nezavěšujte!
10. Bydlím na závětrné straně komína (verze 1982)
11. V pohádkách
12. Bezhlasně žalují samotu
13. Chapadla
14. Opravdu nejsem náměsíčný

CD 2:
1. In Memories
2. Tonight They Were Back Here
3. Declaration Of Love
4. I Can Need Your Help
5. A-Bomb
6. I've Got My Eye On You
7. Voice On The Telephone
8. Some People
9. Nightmare Circus
10. I'm Not Sleepwalking
11. Moderní člověk
12. Světla výčepů
13. Laboratoř na výrobu dusna
14. Promiň, miláčku
15. Na nákladovém nádraží
bonus:
16. Nejsi
17. Kroky ve tmě
18. Bydlím na závětrné straně továrního komína (verze 1983)
19. Už mi nevolej (verze 1983)

 

 

 

S OK Bandem to historikové českého rocku nikdy neměli jednoduché. Vznikl v roce 1980 a patřil k nejtypičtějším představitelům rockové nové vlny. Pojetí, které OK Band prezentoval, samozřejmě nepřišlo ze vzduchoprázdna - kapela se nikdy netajila svou náklonností ke Stranglers, Talking Heads, B 52's, Ultravox, Cure, ale také ke King Crimson, Davidovi Bowiemu či Brianu Enovi. I tak ale OK Band zněl skutečně osobitě, měl ujasněnou tvůrčí koncepci, odkoukané postupy byly do celkového zvuku začleňovány s nepřehlednutelnou nápaditostí.
OK Band se ovšem vyvíjel jinak než další české kapely začínající přibližně v téže době a obdobně zaměřené Letadlo, vzdáleněji třeba Dvouletá fáma či Jasná páka.
Na rozdíl svých generačních souputníků se OK Band choval podstatně pragmatičtěji. Jiné skupiny odehrály pár koncertů a studiové nahrávky po nich zůstávaly jen výjimečně. OK Band šel do studia ve chvíli, kdy měl první koncert teprve před sebou. Skoro všechny novovlnné soubory stály zcela mimo struktury hudebního byznysu, OK Band od počátku organizačně i autorsky spolupracoval s Ladislavem Vostárkem, který se prosadil jako textař a manažer Katapultu či Turba.
Většina začínajících kapel byla ráda, když si vůbec někde mohla zahrát, na desky snad ani nepomyslely. OK Band se už v únoru 1982 vydal vstříc popularitě jako předkapela Pražského výběru, díky Vostárkovým kontaktům Vystupoval i ve Východním Německu a během léta už natáčel pro Supraphon - i když odlehlém a nepřílis dobře vybaveném studiu Českého rozhlasu v Českých Budějovicích, zavedeném spíš na natáčení važné hudby a dechovky.
Na jaře 1983 komunistický týdeník Tribuna rozpoutal likvidační kampaň proti novovlnným kapelám. OK Band v centru útoku nebyl a přežil jakoby bez úhony - pokračoval ve vydávání desek zvýšeným tempem a brzy se profesionalizoval. Ve skutečnosti však právě v roce 1983 zřetelně skončila první etapa souboru.
Odešel bubeník Pavel Skala, skupina si pořídila automatického bubeníka, nechala se inspirovat technopopovými kapelami jako Human League či Yazoo, s písničkami typu UFO nad rybníkem se začala obracet k dosti odlišnému publiku. Proto je dvojalbum Žižkovská zeď rekapitulaci jasně ohraničeného období, v historii skupiny zatím nepřekonaného. Nebylo ostatně náhodou, ze OK Band při svém obnovení v roce 2000 navazoval predevším na tento repertoáru a k řadě starších písní se dále vrací.
Vladimír Kočandrle, v té době student pražské filosofické fakulty, hrál na baskytaru a syntezátory, zpíval, ve studiu natáčel i některé kytarové party. Všechny skladby z repertoáru OK Bandu psal společně s Ladislavem Vostárkem (pod autorským jménem Vlasta Voko), byl mluvčím skupiny a jejím hlavním ideologem. Marcela Březinová zkoušela s Kočandrlem v různých kapelách od roku 1979 a po interpretační stránce byla rozhodně nejtalentovanějším členem souboru. Vedle hlasově podstatně hůře vybaveného Kočandrleho však ještě neměla tak dominantní pozici jako v dalších letech.
Tvůrci ujasněnost kapely ji nesporně prospívala - když v roce 1987 OK Band opustila, v repertoáru jiných skladatelů svou osobitost často ztrácela, kytarista Antonín Manda sice ve své hře nezapřel inspiraci Robertem Frippem či Andrianem Belewem, především však zůstával originalním samorostem, podstatnou měrou tvořícím charakteristický zvuk skupiny. Manda je přímo protikladem univerzálního muzikanta - ostatně ani v žádném jiném souboru nikdy nehrál. Když OK Band v devadesátých letech přestal existovat, Manda s muzikou skončil a dokonce prodal kytaru. Pavel Skala byl naopak příkladem hudebního profesionála - studoval konzervatoř, po odchodu od OK Bandu hrál na řadě významných rockových desek (podílel se mj. i na legendárním Mišíkově Špejchar blues). Josef Přib přišel do skupiny v roce 1982, aby posílil klavesové nástroje.
I když některé skladby z raného repertoáru OK Bandu disponují nepřehlednutelnou dávkou humoru, dominující roli hrály elegantně tajuplně, někdy až dekadentně laděné písně, jejichž chmurnost byla občas odlehčována efektním využitím paradoxu a nejednoznačných textových obratů. Typickým příkladem vyvážení kombinace tajemnosti a humoru může být píseň Představy, nejčastěji přepracovavána skladba v historii skupiny ovšem žádná z později vydaných nahrávek nedosáhla působivosti verze z roku 1982.
Na přesně vyvážené stylovosti je postavena i nejdůležitější skladba té doby - Žižkovská zeď. I teď však měl OK Band v repertoáru univerzálněji použitelné písničky, postavené v prvé řadě na silné  melodii (Božský klid, Už mi nevolej). Punková razance skladby Na nákladovém nádraží svědčí o tom, že záběr skupiny byl skutečně dost široký.
Dvojalbum Žižkovská zeď shrnuje prakticky kompletní tvorbu OK Bandu z let 1981-83. Základ prvního disku je čtrnáct písní natočených během roku 1982 v kobudějovickém studiu Českého rozhlasu. Náhravky byly pořizovány pro plánovanou dlouhohrájící desku OK Bandu u Supraphonu - její vydání se však prosadit nepodařilo. Čtyři z nich pak vyšly na supraphonských singlech (Žižkovská zeď/Nemůžu psát texty a Božský klid/Smutný cirkus)v letech 1982-83, několik skladeb byle alespoň odvysíláno v rádiu. K některými titulům se později OK Band vrátil. Už mi nevolej a Bydlím na závětrné straně továrního komína vyšly v nových nahrávkách na čtvrtém singlu skupiny (1983). Ten je zde rovněž obsazen, stejně jako předchozí SP Nejsi/Krok ve tmě. Představy a Nezavěsujte se... pak byly ve výrazně přepracovaných podobách využity na albu Disco (1985). Několik písní OK Band znovu natočil v roce 2000 na comebackové CD Ornament osudu.

Druhý disk začíná nahrávkou In Memories, pořízenou načerno v rámci natáčení v českobudějovickém rozhlasu roku 1982. Následuje devět písní ze studia Budíkov (1981). OK Band tehdy za sebou neměl jediný koncert a všechny skladby byly otextovány anglicky,české varianty vznikaly až následně. Mezi zařazenými snímky (které se dochovaly pouze v kopii obyčejné magnetofonové kazetě) už bylo několik písní, které se později patřily k páteři koncertního programu skupiny - Tonight They Were Back Here (Představy), A-Bomb (V pohádkách), Voice On The Telephone (Už mi nevolej). I'm Not Sleepwalking (Opravdu nejsem náměsíčný) nebo Nightmare Circus (Smutný cirkus). Tehdější obraz OK Bandu doplňují koncertní záznamy z jara 1982 a na podzim 2002 nově natočená verze skladby Na nákladovém nádraží, v použitelné dobové nahrávce nezachované.

 

Jaroslav Riedel

 

 

 

 

OK band byli OK !

 

 

OK Band byli výborní. Pamatuji si velmi dobře, když "otevírali" někdy v r. 82 koncert Pražského výběru v Brně v dnes zrušeném sále na Marxové a později v Semilassu. Vždy vynikající nátěr. Když v dalších letech vyměnili bubeníka za automat a když svou hudbu začali víc opírat o klávesy, než o kytaru, byla to příjemná změna. Moc se mi ale do koupi tohoto CD nechce, protože všechny singly z té doby byli zvukově příšerné, např. kytarové kouzlení v písničce Kroky ve tmě bylo naživo něco úplně jiného než ořezaná nahrávka na singlu. Možná to ale tehdy vydat jinak nešlo, bylo by po letech zajímavé zjistit názory pamětníků, jestli v tehdejších studiích existovaly nějaká omezení apod. Kdyby tedy první disk měl být souhrnem toho, co v té době bylo občas k mání na malém asfaltíku za 12,- Kčs, nemá to smysl. Anglicky se asi určitě OK Band domluvil, ale zpěv v angličtině je i dnes, i u novějších českých kapel, stále neposlouchatelný (např. Support lesbiens). Z toho důvodu je pro mne disk č. 2 k ničemu. Škoda, že se nezachoval nějaký kvalitně nahraný koncert z té doby, tehdy v Semilassu to kdosi nahrával na obrovský kotoučák AKAI, kdo ví, kde je tomu dnes konec.

David Macků

 

 

Na první poslech nic moc. Na druhej poslech nic moc. Na třetí poslech kladnější reakce...nynější situace - dobrovolné poslouchání a kladný vztah. OK.

Jasným poznávacím znamením OK Bandu je Marcela Březinová. Pořád jí to zpívá. Její charakteristický hlas je asi hlavním modulačním faktorem hudby OK Bandu. Zazpívá si i Vladimír, to už sice trošku sice kulhá, ale text je přece jenom osobnějšího a humornějšího rázu. Celé album zní hodně vyrovnaně, hráčsky více než dotažené. Sem tam to smrdí novou vlnou, ale z té lepší stránky.

OK Band jsem bohužel zažil pouze na vinylu, koncert jsem viděl pouze v televizi. Deska Za škvírou je podle mne logickým pokračováním kapely se všemi syntezátory a mašinkami. A výbornými texty. Nutí člověka přemýšlet. To se v dnešní době jen tak nevidí. Občas člověk slyší zejména jazzové postupy, občas si připádá jako v syntezátorové škole v osmdesátých letech. Toto prolínaní ale činí tuto desku velmi zajímavou a zvláštní.

Sympatický je přístup, jak k vydání desky došlo. Monitor má tuto desku jen pod licencí a celou si ji zaplatila kapela. To je slušný přístup šéfa firmy.

 Jirka  

 

 

 

Chceme mít z hraní dobrý pocit

 

 Skupina OK Band, která oslavila už dvacet let od svého založení, nedávno vydala nové album "Za škvírou". Nejen o něm, ale především o skupině samotné a jejich vztahu k hudbě jsme si povídali s hlavou skupiny Vladimírem Kočandrlem a bubeníkem Pavlem Skalou.

OK Band patřil nejprve počátkem osmdesátých let ke klasickým zástupcům české nové vlny, poté se stal propagátorem elektronické cesty a po odchodu zpěvačky Marcely Březinové produkoval eklektický a inteligentní pop. Pak se odmlčel. Před časem se opět, i když naprosto nenápadně, objevil na scéně s deskou "Ornament osudu" a nedávno vydal další album "Za škvírou" (recenzi najdete tady). O ní, ale i o současnosti skupiny samotné, jsme v jedné pražské čajovně rozmlouvali s hlavou souboru Vladimírem Kočandrlem a bubeníkem Pavlem Skalou. Docela jste mě překvapili s tím, že jste určili jako místo srazu čajovnu. To se docela vymyká představě o rock'n'popových hudebnících, žijících zhýralým životem.

VK: (s pobaveným úsměvem) není tady zakouřeno a mají tu dobrý čaj...

PS: Možná je to tím, že jsme o trochu starší. Jako kapele nám už bylo dvacet. A každý se vyvíjí. Stejně jako se vyvíjíš ve vkusu co se týče filmů, knížek a ženských, tak se vyvíjíš i v přístupu k životu. Dneska už se snažíme všechno dělat, aby to bylo v klidu - ne, že bysme nepili alkohol, ale...
VK: ...není děsivější představa, než sedět v noci v nějakém klubu, ve kterém se nedá dejchat a ve kterém je takový bordel, že i když na sebe budeme křičet, nebudeme se slyšet. Tady jsou docela příjemní lidé, vaří tu dobrý čaj, tak proč ne tady?

Pojďme k tématu. OK Band se před časem vrátil na scénu po docela dlouhé pauze, a to rovnou tím, že vydal desku a pak se teprve začal objevovat koncertně. Co vlastně bylo impulsem k tomu comebacku ? 

VK: Loni zjara jsme vydali desku, kterou jsme dávali dohromady hlavně my dva s Marcelou "Ornament osudu". To slovo "osud" v názvu mi teď pěkně leze krkem, kdybychom jí dávali znovu dohromady, byl by to určitě jen "Ornament". Ale to je celkem jedno. V průběhu práce na téhle desce se k nám připojil kytarista Tonda Manda. Byly na ní hlavně předělané staré věci a pár novinek k tomu. Třeba singl "Snad za to může láska", který byl dost úspěšný.

Dobře, vznikla deska, ale ta mohla být klidně jen připomenutím. Jak se objevila myšlenka regulérního návratu ? 

VK: Každá kapela by měla normálně hrát. Po vydání "Ornamentu" jsme párkrát zkoušeli vystupovat na halfplaybacky někde na diskotékách, ale to fakt není ono. Jenže v té době jsme se teprve hledali. A pak jsem jednoho dne zavolal Pavlovi.

Celkem se ví, co jste po celou tu dobu neexistence OK Bandu dělali vy dva i Marcela Březinová, ale co třeba váš kytarista Tonda Manda? O tom vůbec nic slyšet nebylo...

VK: Já ti řeknu, co dělal předtím, než s náma začal původně hrát v roce 1980. Žil částečně v rouře. Pracoval v ČKD, kde seděl před hromadou šrotu vybaven červeným tlačítkem, který měl stlačit v případě, že by ten šrot padal. To byla celá jeho práce.
PS: Takové živé čidlo.
VK: A on zjistil, že to nikdy nepadá. Takže si našel rouru, do té si dal deku a polštář, vždycky přišel, odpíchnul kartu u píchaček, šel spát, měl tam budíka, vzbudil se na konci šichty a šel zas domů. Takže možná v tom mezidobí to měl nějak podobně. A snad prodával nějaký rybičky...

Teď se ovšem nemůžu neobrátit na Pavla. Bylo řečeno, že k současné sestavě jsi přibyl později. Co způsobilo, že ses rozhodl k OK Bandu, po všech těch tvých minulých působeních - od Luboše Pospíšila a Ivana Hlase, přes Žentour, až po punkové Prohrála v kartách - zase vrátit?

PS: To je taková zvláštní věc. Já jsem samozřejmě "Ornament" slyšel a říkal jsem si, že je to docela dobrý, ale že by bylo možná zajímavý s tím zkusit něco dál. Upřímně řečeno se mi některý písničky, tak jak jsou tam udělaný, moc nelíbí. Vždycky jsem si myslel, že Marcela je dobrá zpěvačka, která těmi svými zvláštními cestami jen nikdy nedošla tam, kam dojít mohla, ale vždycky se mi s ní hrálo bezvadně. Ona má přirozený talent od boha. Je schopná ve studiu nazpívat z fleku písničku, kterou my předtím děláme dva měsíce. Navíc mám pocit, že si docela rozumíme s Vláďou, co se týče názorů na muziku. V okamžiku, kdy jsme si vyjasnili, že by ta spolupráce neměla být o tom, že vydáme desku a budeme se modlit, že vyděláme peníze, mě to začalo vážně zajímat. Takováhle výchozí pozice snad nebyla v žádné kapele, se kterou jsem hrál předtím. To jest dělat tu muziku prostě tak, jak ji cítíš.
VK: Pavel to řekl, myslím, dost přesně. Naším prvotním cílem není něco, co se bude optimálně hodit třeba do rozhlasových dramaturgií nebo já nevím kam. Naším prvotním cílem je udělat něco, pod co máme chuť se podepsat, co nám připadá jako zajímavá hudba. Prostě natočit dobrou desku.
PS: ...nebo se tomu alespoň maximálně přiblížit.
VK: Jasně, všechno se dá udělat líp. A jsme taky hrozně rádi, když se to někomu líbí, ale to už je jiná věc. Oba se v popmusic už nějaký čas pohybujeme, nejsme sice vševědi, ale už jsme si stačili všimnout, jak je to s takzvaným úspěchem. Že je to souhra nejrůznějších, často bizarních okolností. Rozhodně ne něco, co by mělo jednoho připravit o zbytky zdravého rozumu. Jeden den je a druhý den není. Ale to uspokojení z práce musíš mít hlavně ty a musí přetrvat. Musíš dělat hudbu, která tobě připadá, že pro tebe není nesmyslně vyhozený čas. A když to někoho dalšího zajímá, je to skvělý.

Souvisí s tím i to, že comeback OK Bandu neprovázel žádný mediální boom? Žádné tuny informací o návratu legendy osmdesátých let, blablabla ?

VK: Tohle jsme neměli tak úplně ujasněné, když vyšel "Ornament". Když se teď na to zpětně koukáme, přijde nám dost věcí, co tehdy vyšlo, zbytečných. Jakoby bez obsahu. A tomu jsme se u alba "Za škvírou" snažili za každou cenu vyhnout. A navíc, čím víc něco nafoukneš, tím víc to potom splaskne. Lepší je prezentovat věc samotnou, nemaskovat nic pomocí nějaké idiotské image. Navíc v situaci, ve který s Pavlem profesionálně jsme, se najde fůra lidí, která nám ráda dá s radostí lecos sežrat.
PS: Jakýkoliv nadstandardní úsilí se vrátí jako bumerang. A dělat něco s lidmi, který tvoje hudba vlastně vůbec nezajímá, je divný.
VK: Občas zažiješ absurdní situace. Při promu k minulé desce - to nikdy nezapomenu - jsme zavítali do Rádia Morava. Moderátor si evidentně několik vteřin předtím přečetl, kdože mu to tam vlastně přijde, vzal nás rovnou do živého vysílání a položil nám otázku: "No tak dobrý den, OK Band - co jste nám sem přivezli?" Na to se dá odpovědět tak leda "h..." (smích). Promotion by mělo být jako ta hudba, sdělení nějaké informace.
PS: Možná bych předešel i tomu sdělení informace. Člověk zjistí, že první, co by vlastně chtěl, aby mu lidi věřili, je, že jim chce něco sdělit. Že to není jen proto, že vyšla deska a on by z ní chtěl mít nějaký prachy.
VK: Ale není to o tom, že bychom byli apriori proti penězům... (smích)

Když máte v tomhle jasno, máte ujasněné i to, jak tedy novou desku prezentovat ?  Stanovili jste si nějaké hranice, kam ještě ano a kam už ne ? 

VK: Chceme hrát živě. Nechceme hrát ani na halfplayback, ani na playback...
PS (se zřetelnou ironií): Ano, to jsme si již vyzkoušeli, bylo to móóóc hezký...
VK: To znamená, že nemůžeme hrát na diskotékách...
PS: ...protože to je zoufalství...
VK: ...protože se to tam nehodí. Pokud bude pro to vhodná situace, tak bychom se rádi podívali příští rok na pár festivalů. Od jara, až ta deska vejde běžným procesem ve známost, bychom chtěli objet nějaké kluby. Živý hraní je důležitý. Když jsme tu desku točili, tak to, co jsme po těch deset měsíců dělali, vznikalo úplně přirozeným způsobem. Stejně tak teď chceme, aby se ty skladby, i když budou na koncertech vypadat trochu jinak, hrály přirozeně, aby získaly nějaký další rozměr.
PS: Bude tam méně elektroniky, aby se nemuselo pořád něco vypínat, zapínat a podle něčeho se držet. Zkrátka aby ta hodina a půl, dvě hodiny, tak nějak samozřejmě plynuly.

To mi připadne docela zajímavé konstatování od kapely, která tady v osmdesátých letech byla průkopníkem elektronické cesty a jako jedna z prvních více používala automatického bubeníka...

VK: Jenže momentálně hrajeme ve složení, které předcházelo těm automatům, a nesmíš zapomenout, že v té době nám bylo kolem dvaceti. To děláš tohle, pak támhleto, pak ti někdo poradí, abys zkusil tohle, pak už nevíš. Až později zjistíš, že je to všechno jedno, že nejlepší je dělat to, co ti přijde na mysl. A musíš se bavit !  Hudba má být zábavná !  Tím nechci říct, že musí být nutně k popukání - i King Crimson jsou nakonec svým způsobem zábavní a není to ani Maxim Turbulenc ani Děda Mládek.

Jaký vůbec máte názor na tyhle produkty dnešní doby, ať už to jsou všudypřítomné revivaly nebo taneční úpravy notoricky známých písniček ?  Bavili jste se třeba v kapele o možnosti udělat nějakou coververzi ? 

PS: Ne, vůbec. Tahle kapela byla vždycky postavena na své tvorbě, a tak to taky zůstane. Nikdy to nebude tak, že protože nemáme co hrát, vypůjčíme si od někoho písničku, protože nás baví... Což je sice fajn, ale ne pro model týhle kapely.
VK: My se ale vůbec netváříme, že na nás nic nemá vliv. Jen nechcem hrát převzatý věci, ale ani něco od někoho vědomě obšlehnout. Přišlo by mi, že jsem tomu někomu něco ukradl a netěšilo by mě to. A co se týče těch revivalů - to jsou všechno marketingová cvičení. Prostě existuje poptávka po nějakém druhu zboží, tak ho někdo vyrobí. To nemá se skutečnou tvorbou nic společného, to je nasycování poptávky po zboží. Existuje poptávka po kovbojské vypalovačce, pod kterou hrají houseové bicí. Tak ji někdo udělá a to je celé.
PS: Teď jsem viděl minulý týden film "Moulin Rouge". Já nemám rád muzikály, ale tohle je muzikál složený ze samých coververzí. Tam semelou všechno - od Nirvany, přes U2 až po Eltona Johna. Ten režisér si z toho prostě udělal pr..l. Vždyť posledních deset let tu nikdo nedělá nic jiného než coververze. A někteří, mám dojem, už dělají coververze sebe sama. Prostě žádná skvělá muzika na přelomu tisíciletí, všichni dělají covery, aby měli ten singl, který by rádia hrála.Pojďme zpátky k desce. Překvapilo mě, že se na ní podílel DJ Neo. To není zovna mediální hvězda - jak jste na něj přišli?

VK: Měl jsem několik tipů na lidi, kteří se zabývají remixy, a jednou jsem někde seděl s Karlem Knechtlem ze Sony a on mi říkal, že Neo je skvělý. Tak jsem mu zavolal a on to udělal dobře. Ale není to něco, co by nějak určovalo tu desku. Teď třeba budem na dalších remixech spolupracovat i s jinými. Ale je to zajímavý a hlavně šikovný člověk.
PS: My jsme ani nějak prvoplánově nechtěli remix, protože se to teď tak dělá, ale spíš proto, že to je další úhel pohledu. Je to strašně zajímavý, když dokončíš písničku, máš pocit, že je hotová, a někdo to vezme a podívá se na to z jiné strany, protože je o patnáct, dvacet let mladší.
VK: Ale nechceme být upíři. Nechceme si do skupiny nasadit dva dvacetiletý, který to budou aranžovat, a pak se budeme tvářit děsně moderně. Je nám čtyřicet. Můžeme dělat současnou muziku, ale nemůžeme být stylově, intelektuálně a emocionálně na úrovni dvacetiletých.
PS: Když máš v hlavě dvacet let muziky, nemůžeš být taky úplně nezatíženej. Ale když jsme dělali tu desku, říkali jsme si, že by měla být pestrá, pestřejší než "Ornament", který je svou zvukovou podobou až příliš vyhraněný. Tady jsme chtěli, aby to bylo širší. A už jsem slyšel i takové názory, že tam hraje každou písničku jiná kapela (smích). Mě to baví víc, přistupovat k muzice bez předsudků. Nejen tak, že když jsme Rolling Stones, máme k dispozici dvě kytary, basu, bubny a Jaggera...
VK: Opakem je takový David Bowie. Střídá celou svou kariéru nejrůznější styly, ale když si sedneš a zahraješ si to na kytaru, jsou to v podstatě pořád ty samý písničky. Přitom jednou to je lízlý německou alternativou z konce sedmdesátých let, podruhý americkým funky. Podle toho, jaké má zrovna spolupracovníky. Někdy mám pocit, že to rozpětí až trochu přehání. On asi tak trochu tím upírem je. Ale je skvělej. A naše deska je, já se to slovo nebojím říct - asi je eklektická. Jsou tam na sebe naroubované velmi odlišné zvukové modely. Líbí se nám St. Germain, Moby i staří Stranglers.
PS: Jinak. Kdybychom na to tak nespěchali, budeme ještě rok sedět, od každé písničky uděláme ještě dvě, tři aranže, a pak budeme dva měsíce sedět a poslouchat, která zrovna by na desce měla být. Slyšel jsem, že třeba Peter Gabriel dělá od každé písničky tři až pět aranží. Což je úžasný. Jenže my nemáme čas se každým nápadem zabývat tak dlouho.
VK: A navíc, jednoho dne toho musíš nechat nebo zjistíš, že už točíš jinou desku.
PS: Vždycky jsou dva póly - jestli to má být promyšlené a propracované, nebo jestli má být zachycené to "Teď".Na závěr tradiční dotaz, vzhledem k tomu, kam je tento rozhovor. Jaký je váš vztah k internetu jako médiu. Čtete MusicServer nebo jiná hudební nepapírová periodika?

VK: MusicServer čtu, i kdybych nechtěl (smích), protože mě na něj odkazují různé spolupracovnice ve firmě. Ne, zajímá mě to a je to asi logické - je to nové médium, které má docela dobré výsledky. A internet... Vzhledem k tomu, že se oba pohybujeme v hudební branži, používáme ho denně. Máme teď i nové webové stránky. Design vychází z obalu alba "Za škvírou", který jsem dělal společně se dvěma mladými výtvarníky z Brna, jmenují se Tomáš Tuč a Michal Bečka. Tomáš třeba dělal obal poslední desky Here, který se mi hrozně líbí, a proto jsme ho i oslovili. Chceme, aby tam byly aktuální informace, něco z minulosti, vzorky nahrávek, fotky na stažení a kontakty, ale aby se tam postupně objevovaly i materiály, které nejsou jinde k dosažení. Nechcem tam dávat tuny veteše typu, co rádi jíme a podobně. Ale třeba jsme kdysi dávno dělali s Jardou Riedelem rozhovor, který jsme dělali několik let, a který byl nakonec tak rozsáhlý, že nešel nikde otisknout. Tak ten by se tam třeba mohl objevit...
PS: Já hlavně vždycky něco na internetu hledám, až zjistím, že jsem někde úplně jinde a že jsem úplně zapomněl, co vlastně hledám. Ale vážně. Už jsme se bavili o tom, jak budem dělat další desku. Zjistili jsme, že spoustu času ušetříme tím, že já budu mít doma počítač se stejným programem, jako má Vláďa. Já si své věci, programy rytmiky a podobně, budu dělat doma a nebudu muset ten čas trávit u Vládi ve studiu a žrát mu jeho čas, kdy on si dělá zase svoje. Pak si to po síti vyměníme. Internet je prostě prostředek komunikace.

 19.11.2001  Antonín Kocábek

 

 

Obrazek

 

 

8.album         Mixle v pixle

 

 

Remixová deska "Mixle v pixle!" skupiny OK Band je jakýmsi logickým pokračováním návratu táhle trojice na českou hudební scénu. A věřte nebo ne, kolekce obsahující osm z alba "Za škvírou" přemíchaných kousků nezní vůbec špatně. Více v naší dnešní recenzi.

Skladby: Kapky měly dlouho chvíli (Bullerbyne remix) - Luboš Mikula (Bullerbyne), Tohle je jinej svět (Hooyer Remix) - Hooyer, Noc a den (la Nuit Et La Journée Selon Veneer Remix) - Veneer, Hodnej hoch (This Is Kevin Mix) - This Is Kevin, Čekání na sebe (Fairytale dream mix) - Karzi, Hollywood je Vatikán (Hollywood mix) - Carlos-De-Palo, Někdy jsem down (D.J. NEO minimal dub) - D.J. NEO, Tohle je jinej svět (Světomix) - Jan2

Řada tvůrců remixů z desky skupiny OK Band nazvané "Mixle v pixle" se nedávno podílela také na hudební recyklaci alba vyškovské kapely Here. V případě osmi remixů písní z dílny Vladimíra Kočandrleho se však snaha o přepracování potkává se smyslem takové práce v téměř dokonalém souladu. Po relativně úspěšném comebacku trojice ve složení Marcela Březinová, Vladimír Kočandrle a Pavel Skala nazvaném prostě "Za škvírou" se remixové přepracování nahrávek ze jmenované desky nabízelo jaksi samo. Tvůrci jako Luboš Mikula (Bullerbyne), Hooyer, Veneer, Karzi, nebo DJ Neo dostali spoustu tvůrčí svobody (danou mimo jiné i tvárností přepracovávaného materiálu), kterou využili každý po svém, deska přitom tvoří poměrně kompaktní celek bez výrazně slabších míst. Písně jsou nejen dobře vybrány, ale také poskládány za sebe, což jen dotváří dojem smysluplně odvedené práce. Kolekce není albem předělávek vyrobených podle vzoru komerčních remixů, ale vzhledem k hudbě, jakou OK Band produkuje, se dá hovořit o výrazném přínosu do povědomí o českých mistrech tohoto tvůrčího odvětví. Pojem remix získává v kontextu této desky poněkud nový rozměr, který nebylo možno v případě zmiňovaných Here tak jasně odpozorovat. Pěvecké vokály se objevují jenom tam, kde je jich třeba, nikde není žádný zvuk či efekt navíc, a i když občas určité části (jako intra) znějí trochu utahaně až zvláštně, vyzařuje z alba pohoda a celkový dojem tak trochu vyvolává skryté nálady let osmdesátých. Nejtypičtější ukázkou jsou remixy "Tohle je jinej svět" a "Noc a den". Zřejmě nejpozoruhodnější je ovšem v tomto směru remixové zpracování skladby "Hodnej hoch" od This Is Kevin. Skladba evokuje kromě výše popsaného také atmosféru doby a přitom využívá nejaktuálnějších hudebních postupů. Do nastoleného soundu zapadají trochu méně remixy "Čekání na sebe" od Karziho a "Hollywood je Vatikán" od Carlos-De-Palo, ovšem výsledný efekt aranží samotných reflektuje snad všechno, co se dá pojmem remix vyjádřit. Velmi vydařené je i provedení písně "Někdy jsem down" v podání dnes již ostříleného DJe NEA. Jeho minimal dub dokáže využitím minimálních prostřeků dosáhnout maximálního efektu. Přitom všem se rozhodně nejedná o skladbu minimalistickou. Osmičku předělávek uzavírá další, již druhá verze nahrávky "Tohle je jinej svět", tentokrát v podání remixéra podepsaného jako Jan2. Ve výčtu jsme opomenuli úvodní "Kapky měly dlouhou chvíli" od Bullerbyne, ta ovšem nijak výrazně nevybočuje z nastoleného trendu. Remixová kolekce "Mixle v pixle!" se dá poslouchat nejen v autě, ale docela klidně i někde v klubu těsně před půlnocí. Pakliže se má toto u nás dlouho trochu opomíjené hudební odvětví rozvíjet, pak rozhodně nebude na škodu, když se tak bude dít směrem naznačeným na tomhle albu.

František Matějíček

 

 

 

booklet-xxx.jpg

 

 

 9.album         XXX

 

 

Legendární OK Band se ohlíží zpět

 

Skupina OK Band slaví 30 let existence nejsilnější sestavou svých hitů na jednom CD. Seskupení OK Band začala působit počátkem roku 1981. Zakládajícími členy se stali zpěvačka Marcela Březinová, skladatel, multiinstrumentalista a zpěvák Vladimír Kočandrle a kytarista Antonín Manda, ke kterým se krátce na to přidal bubeník Pavel Skala a poté i hráč na klávesové nástroje Josef Přib. Ještě v průběhu roku 1981 s OK Bandem začal spolupracovat také známý textař, manažer a producent Ladislav Vostárek (jinak také Katapult a Turbo).

V průběhu let 1981-82 vznikly první nahrávky - většinou ve studiích ČRo v Českých Budějovicích. Právě z nich byly vybrány dnes už legendární úvodní dva singly skupiny "Nemůžu psát texty/Žižkovská zeď" a "Božský klid/Smutný cirkus". V roce 1984 odchází ze skupiny bubeník Pavel Skala a zvuk OK Bandu se přibližuje techno-popu. Prvotní inspirace Starnglers, Talking Heads, Ultravox nebo B-52‘s je nahrazena vlivem kapel jako Eurythmics, Yazzoo nebo Human League. Největším hitem tohoto období se stala písnička "UFO nad rybníkem" a v roce 1985 se jako reprezentant nového soundu skupiny objevuje na trhu první album "DISKO !".

V následujících dvou letech OK Band spolupracuje se slavným producentem a skladatelem Karlem Svobodou, v jehož studiu v Jevanech vzniká v roce 1986 album "Tvůj čas přichází" s velkými hity "Pár slov a dost" nebo "Hádej" a o rok později další album "Stala se nějaká chyba". Po jeho vydání se OK Band rozchází s Marcelou Březinovou. Charakteristický hlas Marcely se ovšem ukázal pro OK Band jako nenahraditelný. Kapela ale vydává kapela ještě v roce 1988 zvláštní, introvertní album "Slavnost na zámku", kde se objevuje jedna z nejznámějších písniček OK Bandu "Zámek".

Činnost OK Bandu byla obnovena v původní trojčlenné sestavě na konci roku 1999 velkým comebackovým hitem "Snad za to může láska". Zanedlouho po něm vychází album "Ornament osudu" s nově natočenými původními známými skladbami a několika novinkami. Na podzim roku 2001 následovalo původní, novinkové album "Za škvírou" a o několik měsíců později i jeho remixová verze "Mixle v pixle". Nejstarší původní nahrávky OK Bandu vyšly v roce 2003 na již zmiňovaném 2CD "Žižkovská zeď".

 

 

 

 

 Skupina OK Band: Hrát budeme rádi, ale na přiměřených akcích

 

Skupina OK Band slaví třicet let. Vydávají nové album XXX. "Shodli jsme se, že si spolu rádi zahrajeme, ale na tak nějak přiměřených akcích. Třeba já asi už nejsem schopen vystupovat na diskotéce někde daleko u hranic, kde zahrajeme třicet minut v půl třetí ráno. Na to jsem prostě moc vyčerpaný tím vším ostatním," řekl v rozhovoru pro Právo Vladimír Kočandrle.

 

Podle některých zdrojů vznikl OK Band už v roce 1979. Opravdu slavíte třicet let?

V devětasedmdesátém jsem se seznámil s naší pozdější zpěvačkou Marcelou Březinovou. To ale ještě nebyl OK band. Na konci roku 1980 jsme potkali Tondu Mandu, ovšem teprve od začátku následujícího roku z toho byla opravdická skupina. Vznikaly první písničky a první koncert OK Bandu proběhl na podzim roku 1981.

Proč jste si vybrali název OK Band?

Nebyl v tom žádný záměr. Já se na něj dnes dívám neutrálně a nijak o něm nepřemýšlím. Mohli jsme si samozřejmě vybrat chytřejší, ale klidně jsme mohli zvolit i hloupější. Myslím, že ho vymyslel Láďa Vostárek, který měl za sebou v té době úspěch jako textař Katapultu a začínal pracovat pro Turbo. Pokud se nepletu, dalším kandidátem na náš název bylo VKV, takže zaplaťpánbůh za OK Band.

Už v roce 1982 jste vydali úspěšný singl Žižkovská zeď a následovala léta slávy. Čím to, že přišla tak záhy?

Důvodů asi bylo víc. Marcela Březinová nesporně byla a je výrazná zpěvačka. Také se nám dařilo na tu dobu rychle a snad i poměrně šikovně zpracovávat vlivy aktuální na zahraniční hudební scéně. Naše práce navíc měla systém, na něčem nám opravdu záleželo. O něco jsme usilovali a pracovali jsme na tom. Naše přednosti byly zároveň našimi potížemi.

Schopnost a snad i potřeba absorbovat vnější vlivy byla možná až přehnaná, což nás postupně přivedlo k těkání mezi styly. Ztrácel se charakteristický sound kapely. Marcela byla zase občas skoro až moc velký samorost. Věci se ale dějí tak, jak se dít mají. Jinak by se děly jinak.

Kde jste objevil Marcelu Březinovou?

V devětasedmdesátém ji přivedl soused ze Šumavy – syn někdejšího Matuškova dvorního textaře Ivo Fischera Honza – do jedné pražské zkušebny. Já s ní pak začal chodit, takže následná spolupráce byla tak nějak přirozená. Původně zpívala blues a v osmdesátých letech se jejím velkým vzorem stala zpěvačka skupiny Eurythmics Annie Lennoxová. Jsou si typově i hlasově podobné. Obě jsou bělošky se smyslem pro černošský feeling.

Nemáte pocit, že Březinová je dodnes dost nedoceněná?

S tím souhlasím. Hned po odchodu z OK Bandu neměla podle mě tak úplně štěstí na spolupracovníky. Marcela je navíc složitá osobnost, se kterou se život nikdy moc nemazal. Zažila až nezvyklé množství hodně složitých životních situací a zažívá je dodnes. Těžko nakonec říct čím, ale bohužel se jako sólová umělkyně nikdy naplno neprosadila, i když byla vždycky chápána jako majitelka mimořádně zajímavého hlasu.

Na konci osmdesátých let OK Band svou silnou pozici ztratil. Co se tehdy stalo?

Kapela prošla nezvykle rychlým vývojem. V pětaosmdesátém jsme se rozešli s Ladislavem Vostárkem a začali jsme spolupracovat jako s producentem s Karlem Svobodou. Byla to velká změna stylu práce, nicméně i hity z tohoto období, třeba Pár slov a dost nebo Hádej, jsou podle mě pořád živé. Po dvouapůlleté spolupráci s Karlem byla kapela už nakonec tak nějak vyčerpaná.

Měli jsme za sebou tři alba za tři roky. V této době zkrachoval i náš vztah s Marcelou, ona časem odešla z kapely a my jsme se ji pokusili nahradit. To se ale nikdy pořádně nepodařilo. OK Band skončil kolem revoluce, vlastně po albu Slavnost na zámku.

Na ní je další velký hit, písnička Zámek.

To je skladba se zajímavým příběhem, který stále běží. V osmaosmdesátém ji postupně nazpívaly obě naše tehdejší zpěvačky, jedna na singl a druhá na album. Na aktuální kompilaci OK Band – XXX Best Of 1981–2011 jsme ji kompletně přetočili s Marcelou Březinovou, ale už na konci devadesátých let ji na své comebackové album Ve jménu lásky nazpívala v upravené verzi také Iveta Bartošová. Zámek je temná romantická píseň. Prostě OK Band.

V roce 2000 jste vydali poloremakeový Ornament osudu, za rok novinkové CD Za škvírou a v roce 2003 výběrovku rané tvorby Žižkovská zeď. Nyní vychází výroční bestofka. Je na ní něco nového?

Poslední opravdový hit OK Bandu Snad za to může láska se objevil na přelomu let 1999 a 2000. Když jsme se teď s Tondou a Marcelou dohodli, že ke třiceti letům vydáme album, které bude jakousi definitivní konzervou OK Bandu, řekl jsem si, že bych na něj mohl po letech zase něco napsat. Vylezla z toho písnička Tak mě chyť, která se podle mě docela povedla, ale ještě nám tam něco málo chybělo.

Pak vznikl Chanson d’amour a všem nám bylo jasné, že tohle je současný OK Band. Dali jsme ji na album hned ve třech různých verzích. Jinak je na albu XXX snad od OK Bandu úplně všechno, co odolalo zubu času.

Budete koncertovat?

Asi bychom měli, ale je otázka jak a kde. Shodli jsme se, že si spolu rádi zahrajeme, ale na tak nějak přiměřených akcích. Třeba já asi už nejsem schopen vystupovat na diskotéce někde daleko u hranic, kde zahrajeme třicet minut v půl třetí ráno. Na to jsem prostě moc vyčerpaný tím vším ostatním. Pokud se ale najdou zajímavé akce, kde budeme moci zahrát dvacet až třicet minut jen těch opravdu velkých hitů OK Bandu, tak proč ne?

 

 

 

OK Band vydal bilanční album 


OK Band vydal bilanční album. Co všechno si vyzkoušel a co už nemusel?

Zdroj:

 

http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

Co všechno si vyzkoušel a co už nemusel?


Skupina OK Band se zpěvačkou Marcelou Březinovou vyvolávala v 80. letech vášně, později se stáhla do ústraní. Její současný návrat je logicky bilanční prostřednictvím alba XXX (Best of 1981–2011), které je také zhudebněným příběhem třicetiletého OK Bandu.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 Co všechno si vyzkoušel a co už nemusel ?

 


Kapela si vyzkoušela snad všechno. OK Band hrál s klávesami i kytarami, skupina nahradila živého bubeníka automatem, byla nekonformní i takzvaně pro všechny. Nenáviděná i oblíbená. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.

OK Bandu se to podařilo. Od šerosvitných, znamenitých skladeb Žižkovská zeď nebo Smutný cirkus se začínající kapela přesmykla do jiné sféry.

Bowieho chameleonství

První album Disco bylo elektropopové, jištěné skladatelem Karlem Svobodou i hitem UFO nad rybníkem. Původní klubové publikum zahořklo vůči pragmatickému OK Bandu, který si našel své místo na scéně za cenu kompromisů, obhajovaných i v tehdejším tisku. Kapela měla komerční úspěch, i když své jméno našla občas napsané na zdi s nelichotivými přízvisky. Náklady raných alb OK Bandu v 80. letech přesahovaly sto tisíc kusů.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

Skupina OK Band se zpěvačkou Marcelou Březinovou vyvolávala v 80.letech vášně, později se stáhla do ústraní. Její současný návrat je logicky bilanční prostřednictvím alba XXX (Best of 1981 - 2011), které je také zhudebněným příběhem třicetiletého OK Bandu.

Kapela si vyzkoušela snad všechno. OK Band hrál s klávesami i kytarami, skupina nahradila živého bubeníka automatem, byla nekonformní i takzvaně pro všechny. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.

OK Bandu se to podařilo. Od šerosvitných, znamenitých skladeb Žižkovská zeď nebo Smutný cirkus se začínající kapela přesmykla do jiné sféry.

 

Bowieho chameleonství

První album Disco bylo elektropopové, jištěné hitem UFO nad rybníkem. Původní klubové publikum zahořklo vůči pragmatickému OK Bandu, který si našel své místo na scéně za cenu kompromisů, obhajovaných i v tehdejším tisku.Kapela měla komerční úspěch, i  když své jméno našla občas napsané na zdi s nelichotivými přízvisky. Náklady raných alb OK Bandu přesahovaly sto tisíc kusů.

Ovšem pokud se kapela ponoří příliš do popu a praktik showbyznysu, může se její hudba rozředit až k fádnosti. OK Band to věděl a na dalších deskách se poučeně vracel k obsažnějším skladbám. Oblíbil si chameleonství, jež Kočandrle obdivoval třeba u Davida Bowieho. Na třetí desce Stala se nějaká chyba zazněly i názvuky heavy metalu. A skladbou Fata Morgana se kapela rozloučila s výjimečnou zpěvačkou Marcelou Březinovou, jež se chtěla od roku 1987 prosadit sólově a za kterou pak skupina nenašla rovnocennou náhradu.

S 80. léty se OK Band rozžehnal příznačným albem Slavnost na zámku, jež přineslo dekadentní skladbu Zámek, přetočenou letos v nové verzi pro kompilaci XXX. Jedinečným Zámkem pak skončila předrevoluční éra OK Bandu, jehož šéf se vrhl v 90.letech na podnikání jako spoluzakladatel gramofonové firmy Monitor. Společnost, nyní součást konglomerátu EMI, vede Vladimír Kočandrle dodnes.

 

Soudržné osmdesátky


Projekt OK Bandu šéf EMI neopustil ani po několikaleté odmlce. Koncem 90. let

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

Projekt OK Bandu šéf EMI neopustil ani po několikaleté odmlce.Koncem 90.let se k OK Bandu vrátila Marcela Březinová a kapela se připomněla hitem Snad za to může láska, následovaná deskami  Ornament osudu či Za škvírou. Etapa  odmlk a návratů OK Bandu pokračuje letošní písní  Chanson D’Amour, jež rámuje bilanční titul.

Avšak co si člověk vezme z roztodivné třicetileté existence OK Bandu ? Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy.Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

 Vladimír Vlasák MF DNES 8. září 2011  9:01 

 


všechny. Nenáviděná i oblíbená. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz


Kapela si vyzkoušela snad všechno. OK Band hrál s klávesami i kytarami, skupina nahradila živého bubeníka automatem, byla nekonformní i takzvaně pro všechny. Nenáviděná i oblíbená. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz


Kapela si vyzkoušela snad všechno. OK Band hrál s klávesami i kytarami, skupina nahradila živého bubeníka automatem, byla nekonformní i takzvaně pro všechny. Nenáviděná i oblíbená. "Je dobré projít vším, aby se člověk poučil," říkal šéf OK Bandu Vladimír Kočandrle.

OK Bandu se to podařilo. Od šerosvitných, znamenitých skladeb Žižkovská zeď nebo Smutný cirkus se začínající kapela přesmykla do jiné sféry.

Bowieho chameleonství

První album Disco bylo elektropopové, jištěné skladatelem Karlem Svobodou i hitem UFO nad rybníkem. Původní klubové publikum zahořklo vůči pragmatickému OK Bandu, který si našel své místo na scéně za cenu kompromisů, obhajovaných i v tehdejším tisku. Kapela měla komerční úspěch, i když své jméno našla občas napsané na zdi s nelichotivými přízvisky. Náklady raných alb OK Bandu v 80. letech přesahovaly sto tisíc kusů.

Ovšem pokud se kapela ponoří příliš do popu a praktik showbyznysu, může se její hudba rozředit až k fádnosti. OK Band to věděl a na dalších deskách se poučeně vracel k obsažnějším skladbám. Oblíbil si chameleonství, jež Kočandrle obdivoval třeba u Davida Bowieho. Na třetí desce Stala se nějaká chyba zazněly i názvuky heavy metalu. A skladbou Fata Morgana se kapela rozloučila s výjimečnou zpěvačkou Marcelou Březinovou, jež se chtěla od roku 1987 prosadit sólově a za kterou pak skupina nenašla rovnocennou náhradu.

S osmdesátými léty se OK Band rozžehnal příznačným albem Slavnost na zámku, jež přineslo dekadentní skladbu Zámek, přetočenou letos v nové verzi pro kompilaci XXX. Jedinečným Zámkem pak skončila předrevoluční éra OK Bandu, jehož šéf se vrhl v 90. letech na podnikání jako spoluzakladatel gramofonové firmy Monitor. Společnost, nyní součást konglomerátu EMI, vede Vladimír Kočandrle dodnes. 

Soudržné osmdesátky

Projekt OK Bandu šéf EMI neopustil ani po několikaleté odmlce. Koncem 90. let se k OK Bandu vrátila Marcela Březinová a kapela se připomněla hitem Snad za to může láska, následovaným deskami Ornament osudu či Za škvírou. Etapa odmlk a návratů OK Bandu pokračuje letošní písní Chanson D’Amour, jež rámuje bilanční titul.

Avšak co si člověk vezme z roztodivné třicetileté existence OK Bandu? Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 

 

Legendární OK Band slaví narozeniny

  

PRAHA: Skupina OK Band oslavila 30 let existence nejsilnější sestavou svých hitů na jednom CD, které pod názvem XXX vyšlo 9. září. Poprvé se tak na jediném disku setkaly alternativní počátky s technopopovými kusy a velkým comebackem v písni Snad za to může láska z doby před deseti lety.

Kompilace osvědčených hitů je doplněna několika novinkami včetně zcela nově natočeného dekadentního Zámku. Při této příležitosti jsme vyzpovídali skladatele, textaře, multiinstrumentalistu a zpěváka Vladimíra Kočandrleho.

 

Jsou narozeniny OK Bandu jediným důvodem, proč deska vychází?

 „Třicet let skupiny podle mě stojí za oslavu. Věřím, že je co připomínat. Je to dlouhá doba a některé z našich písniček podle všeho přežily. Žižkovská zeď, Božský klid, Pár slov a dost, Hádej, UFO nad rybníkem, Snad za to může láska... A když už jsme se s Marcelou Březinovou a kytaristou Tondou Mandou dohodli, že tu CD konzervu ke třicetinám vyrobíme, zjistil jsem, že mám po letech zase chuť nějakou hudbu a texty pro OK Band napsat. Je v tom pro mě asi už nějaký celoživotní magnetismus. Technokratická tajemnost OK Bandu mě vždycky nakonec pohltí.“

Podle jakých kritérií jste písně na desku vybírali?   

„Kromě několika nových nahrávek v čele se singlem Chanson d'amour jsme se na album XXX snažili vybrat všechny ty opravdu nejznámější písničky OK Bandu a to ze všech jeho vývojových etap. V tom se výrazně liší od 2CD Žižkovská zeď, které důkladně mapovalo pouze naše ranné věci z let 1981-83.“

Jsou na albu v původních verzích nebo jste je natáčeli znovu? 

 „Na CD OK Band - XXX najdete písničky z celého průběhu 80.let i z přelomu století, stejně jako novinky. Ze starších věcí jsme teď úplně nově natáčeli jenom Zámek, který původně nezpívala Marcela Březinová. Ve vzdálené tmě blikající Zámek Marceliným zpěvem úplně nanovo zazářil.“ 

Kdo je autorem nové skladby Chanson d´amour a v jakých verzích se na desce objeví?    

„Hudbu i text Chanson d'amour jsem původně dělal já. Pak jsme ale na písničce ještě ve studiu pracovali s koproducentem Michalem Pešoutem, takže i jemu náleží podíl na hudbě k ní. Později se na naši původní nahrávku po svém podívali mladí producenti F.Seller a O.Žaktuliak, takže i oni mají spoluautorské podíly u svých velmi originálních verzí. Na albu XXX posluchači najdou všechny tři verze Chanson d'amour a mohou si tak projít tři cesty jednou hudební myšlenkou.“

Kde proběhne křest alba a kdo se ho zúčastní? 

„Křest bychom nejraději udělali při televizní prezentaci alba, ale nevylučujeme ani nějakou speciální akci. Dosud jsme se ovšem hlavně zabývali dokončením vlastního alba a jeho obalu. Mimochodem, na XXX hraje na kytaru i syn našeho kytaristy Tondy Tomáš Manda a obal zas dělal syn Marcely Honza Švarc. Oba potomci mých spolupředstavitelů OK Bandu jsou velmi svérázné postavy - docela po svých rodičích.“

Neuvažujete o nějakých koncertech? 

„Uvažujeme. Rádi bychom vystupovali s půlhodinovým blokem největších hitů OK Bandu. Ve třech, tedy s Marcelou a s Tondou. Osvědčené trio. Jasné pecky.“

 Karel Souček

 
 
 
 

OK. Bilance nejen soukromá

 

Nad historií se dá mávnou rukou, tvářit se, že neexistovala, anebo dokonce překrucovat a zapírat někdejší postoje. Temnější kapitoly se samozřejmě dají vytěsnit, světlejší zdůraznit - vidíme to ostatně na celé řadě spoluobčanů, kteří kdysi nadávali, jak se mají zle, a dnes stejnou dobu vychvalují, často jen proto, aby si nemuseli přiznat, že za jejich stav nikdy nemohl nikdo jiný než oni sami. S dějepisem hudebním to není o mnoho jiné.

OK Band: XXX  (Ornament Music / EMI) 
 

OK Band je jméno pevně spojené s osmdesátými léty, podobně jako třeba Precedens, Žentour či Dr. Max. Přestože se – jako ostatně i někteří jeho souputníci – v určitých intervalech vrací, lze s úspěchem pochybovat, že by se mu podařilo oslovit současné posluchače. Z hlediska pamětníků jde ovšem o položku zásadní, byť v mnohém problematickou. Třicetiletou, i když přestávkami přerušovanou dráhu a současný další pokus o znovuvzkříšení rekapituluje čerstvá kompilace XXX.

Aktuální podobu kapely, která v historii několikrát výrazně proměnila žánr i sestavu, představuje trio Vladimír Kočandrle (klávesy), Marcela Březinová (zpěv) a Antonín Manda (kytara), doplněné o hosty. Na disku se ovšem reprezentuje jen dvojicí skladeb, přičemž  Chanson d’amour je tu hned ve třech verzích. Nejde nicméně ale o nic podstatného, překvapivě matně působí i v konfrontaci s dávnou historií, a podobné je to i s několika novými verzemi starších skladeb. Jejich přepracování má jediný dopad: smazává postupně přerody z původně novovlnné, sarkasticky cynické a temné formace, v tehdy progresivní elektronickou kapelu s typickým zvukem uměle znějícího automatického bubeníka, která se následně spokojila s obrušováním veškerých hran a sbližováním se středním proudem.

Právě to ovšem paradoxně mohlo být na kompilaci tím nejzajímavějším: mnohdy až dětsky naivní texty či dávno překonané postupy už dnes působí spíš komicky, i když několik položek (například ledově temná Fata Morgána, úderný elektropop Pár slov a dost či novoromantický Zámek)  má stále svou sílu i atmosféru. OK Band totiž byl formací zároveň u určité množiny posluchačů kultovní a zároveň u jiné kapelou nenáviděnou a označovanou za ukázkový příklad hudebního kompromisu, která vyměnila vlastní tvář za bezproblémovou existenci.

To vše si lze z dvaadvacetipoložkového ohlédnutí připomenout. Jsou tu temné a dávné začátky,  úsměvně přiblblé Ufo nad rybníkem a marné pokusy Vladimíra Kočandrleho, který už je dvacet let víc byznysmanem než hudebníkem, vyrovnat se současným zvukem. Ale zároveň i těžko zahnatelný pocit, že i tohle je součástí hudební historie, která ovlivnila i současné muzikanty, a také jen těžko zpochybnitelná výjimečnost hlasu Marcely Březinové, která bohužel jinde než v tomto projektu neměla šanci ukázat své schopnosti. Už proto má deska smysl nejen pro nostalgií přepadlé někdejší příznivce.
 

Antonín Kocábek  týden.cz

 
 
 
 
OK BAND - XXX  (1981 - 2011)
 
 
Petr Korál / 24.09.2011 Rock & Pop

OK BAND
XXX (1981-2011)
EMI   74:21
new wave/new romantic/synth pop

OK Band si letos připomíná třicet let od svého zrození, a tak na chvíli – na chvíli? – znovu povstal z popela (polo)zapomnění. Dává o sobě vědět vzpomínkovou kompilací, na níž zařadil dokonce i nějaké nové věci. Ale nepřebíhejme.

CD nazvané jednoduše XXX podává vcelku plastický obrázek reflektující vývoj této skupiny, který vedl od novovlnných začátků přes novoromantický pop a postupně až téměř středněproudé pojetí (zde zastoupené baladou Hádej z pera skladatele Karla Svobody) někam k potemnělému pop rocku na konci 80. let – a dočasný návrat na přelomu milénia pak čerpal de facto z toho všeho a posouval to zase o kousek jinam. „Vcelku“ však neznamená úplně, a tak na škodu věci zvané reprezentativnost zůstala zcela opomenuta především deska Slavnost na zámku (1989) a ani tentokrát se nedostalo na výtečný singl Sex rovněž z devětaosmdesátého roku.

Každopádně OK Band byl umělecky nejodvážnější ve svém úplně nejranějším období (dodnes fascinující skladby jako Žižkovská zeď nebo Nemůžu psát texty) a zvukově patrně nejprogresivnější ve fázi poté následující, ale některé pozoruhodné písně nabízel i v pozdějších letech, onu comebackovou éru nevyjímaje (Snad za to může láska). Ne vždy však jeho repertoár zářil blyštivou kvalitou a neskonalou vynalézavostí a určitá nevyrovnanost se logicky promítá i do tohoto výběru. A týká se i zmiňovaných novinek. Chanson d’amour se tu vyskytuje hned ve třech variantách – základní „radio edit“ však představuje tuctový, skoro ve všech ohledech neslaný nemastný popík. O něco výživnější je závěrečný remix této písně, ale jasně nejlepší je verze se všeříkajícím podtitulem Back to the 80’s. V relativně průměrném, ničím zvlášť překvapivém světle se pak jeví druhá novinka Tak mě chyť a letošní „autocoververze“ letitého Zámku.

Hodnocení: 3/5

 
 
 

OK Band - XXX

 

Hudba kapely OK Band léta provázela dnešní čtyřicátníky a padesátníky, kteří nemuseli oficiální pop musik především 80. let. Ne že by muzikanti kolem Vladimíra Kočandrleho a Marcely Březinové dělali nějaký underground, ale přesto se od tehdejší produkce značně lišili. Dokazuje to i bilanční album XXX, které kapela vydává ke svým třicátým narozeninám.
Deska nabízí devatenáct starších hitů a ve třech verzích novinku Chanson D'Amour. Ta celé album rámuje a přesně svojí melodičností, expresivním vokálem Marcely Březinové a kombinací popu a elektroniky zapadá do celkového soundu OK Bandu. Kdyby kapela měla stejné technické možnosti v 80. letech, hrála by tak už tehdy.
Snad za to může láska je skladba v duchu nové vlny s výraznou melodií, podobně vyznívá Božský klid, i když šestnáctiletý odstup je na ní znát. Pomalejší Už mi nevolej vyznívá syrověji a naléhavěji, hravé klávesy ovládají rytmickou skladbu Rytmus tvýho srdce, velký hit poloviny 80. let.
Temnější stránku kapely představuje Pár slov a dost s dravým zpěvem Březinové. V následujícím hitu UFO nad rybníkem naopak zpívá velice uvolněně, melodicky a nejen tyto dvě kontrastní polohy ukazují, jak velkou a výraznou zpěvačkou Marcela je.
Bez ní by byla kapela poloviční, ona je tím nejvýraznějším článkem. Když se do písně opře, posluchačům naskakuje husí kůže, ale zároveň umí i pohladit či rozpustile dovádět. Je strhující, uhrančivá, naléhavá a vždy absolutně přesvědčivá. Prostě Zpěvačka s velkým Z a je mi záhadou, proč stále zůstává nedoceněna. A právě kontrast mezi chladnou hudbou a expresivním zpěvem dělá OK Band přitažlivým i dnes.
Stejně rozpoznatelný je Kočandrleho skladatelský rukopis. Výrazné, nosné melodie, pestré tepající rytmy, sugestivní, většinou tajemná atmosféra. Kořeny v nové vlně, nepřeslechnutelné vlivy popu, elektroniky, rocku, industriálu, novoromantismu či techna. Jeho skladatelská integrita však neznamená, že by písně nebyly stylově i výrazově pestré, od lyriky se pohybuje až k dekadentní temnotě. Trochu v pozadí zůstávají kytary Antonína Mandy, ale bez nich by písně OK Bandu nedržely pohromadě.
Na albu jsou zastoupeny skladby ze všech tvůrčích období kapely, ale převažují nejstarší hity typu Rytmus tvýho srdce, Žižkovská zeď, Bydlím na závětrné straně továrního komína nebo Už mi nevolej. V roce 1999 následovalo zmrtvýchvstání skupiny, které připomínají písně Nejsi, Ztracenej svět nebo Kdo ty barvy určil. Především ty první nezestárly.

 Karel Souček
 
 
 
 
 
 

 Obrazek   

 

 

  sampler      Posloucháte Větrník..1


 

Když na jaře 1984 sečetli ve Větrníku hlasy o naší nejlepší rockovou kapelu, ani se nechtělo věřit skoku, jaký se zdařil pražské skupině OK Band soustředěné kolem skladatele a hráče na klávesové nástroje V. Kočandrleho, rovnou na 2.pozici za Abraxas.

Třetí místo rok na to potvrdilo, že nešlo o přechodný záchvěv obliby. Ať nazýváme zvuk OK Bandu technologickým, syntetickým či elektronickým, nijak nepřehlížíme jeho člověčí angažovanost vyjádřenou v dravém projevu zpěvačky Marcely OK.

 obal alba Supraphon  1985

  

 

 


Skupina OK Band se zpěvačkou Marcelou Březinovou vyvolávala v 80. letech vášně, později se stáhla do ústraní. Její současný návrat je logicky bilanční prostřednictvím alba XXX (Best of 1981–2011), které je také zhudebněným příběhem třicetiletého OK Bandu.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba

 

 

 

 


rozloučila s výjimečnou zpěvačkou Marcelou Březinovou, jež se chtěla od roku

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz


u Davida Bowieho. Na třetí desce Stala se nějaká chyba zazněly i názvuky heavy metalu.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 


kompromisů, obhajovaných i v tehdejším tisku. Kapela měla komerční úspěch, i

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz 


Skupina OK Band se zpěvačkou Marcelou Březinovou vyvolávala v 80. letech vášně, později se stáhla do ústraní. Její současný návrat je logicky bilanční prostřednictvím alba XXX (Best of 1981–2011), které je také zhudebněným příběhem třicetiletého OK Bandu.

 


Ovšem pokud se kapela ponoří příliš do popu a praktik showbyznysu, může se její hudba rozředit až k fádnosti. OK Band to věděl a na dalších deskách se poučeně vracel k obsažnějším skladbám. Oblíbil si

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 


První album Disco bylo elektropopové, jištěné skladatelem Karlem Svobodou i hitem UFO nad rybníkem. Původní klubové publikum zahořklo vůči

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 


OK Bandu se to podařilo. Od šerosvitných, znamenitých skladeb Žižkovská zeď nebo Smutný cirkus se začínající kapela přesmykla do jiné sféry.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_1807

 


Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz


zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz


Nejspíš ho zaujmou stylově soudržné písně z 80. let i aktuální Chanson D’Amour, který zdařile hromadí napětí mezi expresivním zpěvem a chladně tepajícími rytmy. Posluchač si také potvrdí, že opravdu všechno si kapela vyzkoušet nemusela.

Zdroj: http://kultura.idnes.cz/ok-band-vydal-bilancni-album-co-vsechno-si-vyzkousel-a-co-uz-nemusel-1pp-/hudba.aspx?c=A110907_180727_hudba_jaz

 

 

 

 

 

 

 
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA